Překladatelství Aneb mohou nevidomí pracovat jako překladatelé?

O Překladatelství

Překládání je jedno velké dobrodružství, ať už člověk překládá povídku, báseň nebo třeba návod na šicí stroj. Překládání je hra, nevázaná radost až do rána, ale i perná dřina a bezpočet propřekládaných nocí a ospalých rán. Přes to všechno a právě proto stojí překládání za to.

Není překládání jako překládání

Překládání bychom mohli rozdělit na to komerční, tj. na komerční typy překladů, které překladatele udržují při životě a na překládání literární, které ho sice neobohatí finančně, ale zato úplně jinak. Překlady návodů např. na ty šicí stroje prostě někdo potřebuje stůj co stůj a literární překlad třeba těch povídek a zejména pak básní je luxusní zboží, které ale až tak nezbytné zase není.

Překládání si žádá:

Celou ženu či celého muže s chutí učit se stále něco nového, s vytrvalostí, pílí, s ochotou zavřít se s dílem do nějakého kamrlíku, s jazykovou řemeslnou dovedností, ale i s nějakým tím nadáním.

Jiřina Holeňová

Rozhovor s Jiřinou Holeňovou, překladatelkou z nizozemštiny a němčiny

Mohou nevidomí pracovat jako překladatelé?

Snadná odpověď. Mohou. Oproti „nehandicapovanému“ překladateli však potřebují kromě běžných předpokladů, schopností a dovedností ještě cosi navíc. Jsou to především: počítač, skener, internet a ochota vložit do této činnosti více času a energie než běžný překladatel. Tuto situaci ale nevidomí znají jako své boty a do jisté míry i zde lze použít různé fígle. A rychlost, i když se v našem uspěchaném světě cení, není vždy známkou kvality, ba právě naopak.

Jak může nevidomý překládat, když si překlad nemůže přečíst?

Překlad si přečíst může. Text si má možnost naskenovat a uložit do počítače jako soubor. Počítač nevidomého je vybaven hlasovým výstupem a někdy i tzv. braillským řádkem. Pomocí těchto zařízení se text dá z obrazovky počítače číst zvukově nebo číst hmatem, tj. slepecké písmo na braillském řádku. Překladatelé ale dnes často dostávají texty od zadavatelů v elektronické podobě rovnou. Problém je jen s texty psanými rukou. Různé druhy rukopisu ještě skener rozpoznat neumí.

Může si nevidomý přečíst všechny počítačové formáty a pracovat s obrázky?

To nemůže. Obrázky nevidomý z obrazovky hlasem ani hmatem nepřečte a problém je i s grafickým prostředím a některými soubory ve formátu PDF. Ale i to se dá vyřešit a prostě si na pomoc obstarat třeba osobního asistenta.

S čím má nevidomý při překladu ještě problémy?

S korekturami. Ty se v konečné fázi musejí dělat korektorskými značkami do obtahu – tedy na papír. I zde si tedy musí zajistit asistenci.

Je pro nevidomého snazší překládat komerční překlady nebo ty literární?

Komerční překlad většinou musí být vyhotoven rychle a to může, ale nutně nemusí být pro nevidomého obtížné. Na překlad literární většinou mívá času víc

.

Může nevidomý pracovat s překladovým softwarem?

To bohužel nevím. Prozatím jsem se nedostala k tomu, abych prozkoumala demoverze programů, jestli spolupracují s mým hlasovým výstupem. Při rozsáhlých zakázkách je ale takový software nespornou výhodou.

Jak jste se dostala k překládání?

Vystudovala jsem němčinu a nizozemštinu na FFUk. V době, kdy jsem začínala studovat, byly takzvané pevné kombinace jazyků a němčina byla tehdy s nizozemštinou. Tak jsem k nizozemštině přišla vlastně jako „slepý k houslím“.

Jak si nevidomý překladatel shání práci?

Úplně stejně jako ten, co vidí. Dá si třeba inzerát do Zlatých stránek, vstoupí do Jednoty překladatelů a tlumočníků a je zařazen do databáze překladatelů, která je volně přístupná na internetu.

Je to pro vaše zákazníky problém, že nevidíte?

Pro některé ano, hlavně proto, že si vůbec nedovedou představit, jak mohu jako překladatelka pracovat. Většinou se ale vůbec nedoví, že nevidím, protože komunikace mezi námi probíhá buď po internetu nebo telefonicky. A když se to doví, mívají už většinou nějaký můj překlad a mohou mě posuzovat podle odvedené práce.

A jak se udává překlad literární?

No, dost obtížně. Bývá třeba napsat na knihu lektorský posudek, přeložit ukázku a čekat, že právě tahle knížka nakladatele chytí stejně jako vás a on pak bude ochoten do vydání jít.

Co potřebuje překladatel, aby se udržel ve formě?

Musí hodně číst, literaturu, denní tisk, poslouchat rádio, televizi (dnes hlavně přes internet) no a občas mít možnost pobývat v zemi, z jejíhož jazyka překládá. A číst musí nejen v jazyce z něhož překládá, ale i ve svém jazyce mateřském.

Jak se takto může udržovat ve formě nevidomý překladatel?

Já si třeba hodně čtu věci z internetu, mám předplatné na portálu pro nevidomé a těžce zrakově postižené v Nizozemsku a mohu si tedy číst denní tisk, knížky atd. Samozřejmě jen tituly, které jsou k dispozici. No a je tu i možnost odjet překládat do Překladatelského domu do Nizozemska nebo do Belgie. Je ale zapotřebí mít smlouvu na překlad literárního díla.

Už jste se na takový pobyt v překladatelském domě dostala?

Zatím jen jednou. Vloni do Belgie s překladem knížky belgického spisovatele Boba Mendese „Chuť svobody“. Takový pobyt je pro každého překladatele požehnáním. Skvělá šance setkat se “naživo“ s nějakým autorem, kterého pak třeba může překládat.

Můžete na závěr uvést něco humorného z překladatelské praxe?

Zrovna si na nic nevzpomínám. Utkvěla mi ale jedna věta z překladu návodu na šicí stroj z italštiny, kterou ve svých skriptech „Pozvání k překladatelské praxi“ uvádí moje paní docentka nizozemštiny. Ta úžasná věta zní: „Před početím dejte nit do ucha.“ No a úspěch je zaručen.

S Jiřinou Holeňovou rozprávěla Jana Vaňková