O tlumočení, překládání, výuce jazyků a o jiných věcech

Rozhovor s Mgr. Zdeňkem Barlokem

Vystudoval jste střední ekonomickou školu. Proč jste si vybral zrovna studium jazyků na filozofické fakultě?

„Věděl jsem, že kdybych šel studovat ekonomii na vejšku, nikdo mě nikdy nenechá dělat např. účetnictví nebo různé grafy. Protože jsem tíhnul k jazykům, vybral jsem si angličtinu. No a pak jsem chtěl ještě nějaký další jazyk, který nikdo neumí a který by se mi líbil a vyhrála holandština.“

Proč zrovna holandština? Jak to přišlo? Náhodou?

„Prostě nějak náhodou. Kdysi jsem v rádiu chytnul jakýsi pořad, nějaký fotbal. Holandština mi přišla zajímavá, možná i proto, že jsem byl fotbalový fanda, což mi zůstalo. Líbí se mi Holandsko jako země a Holanďani. Je to tedy takový citový vztah.“

Studoval jste v Olomouci moderní filologii. Co vás táhlo? Překladatelství, tlumočnictví nebo učení jazyků?

„Táhla mě vidina pracovat s jazyky, naučit se ještě nějaké další jazyky, možnost vybrat si překládání, tlumočení nebo učení, možnost být na volné noze nebo možnost nechat se někde zaměstnat. Po škole jsem si vybral tlumočení a překládání.“

Před dvěma lety, bezprostředně po škole jste šel „na volnou nohu“ nebo jste se nechal někde zaměstnat?

„Šel jsem na volnou nohu, byl jsem „hlava tvrdohlavá“, která neví, jak to funguje v praxi. Realita je tvrdší.“

Zkoušíte být na volné noze pořád nebo jste se nechal někde zaměstnat?

„Zkouším to pořád, jen to teď má menší prioritu, protože pracuji na plný úvazek. Ale nevzdal jsem to a kdykoli mám nějakou zajímavou pracovní nabídku, dělám po práci.“

Při tlumočení je důležité dělat si poznámky. Pro nevidomé může být rychlá orientace v poznámkách obtížná. Jak to řešíte vy?

„Já to neřeším. Když tlumočím konsekutivně, tedy po úsecích, už jsem si vycvičil paměť, že to dokážu bez zápisků. U delších úseků (5-10 min.) už si píšu poznámky do notebooku.“

A co videa a slidy? Jak se potýkáte s nimi?

„S tím mám výbornou zkušenost. Když jsem jednou tlumočil na školení v Brně, musel jsem přetlumočit zobrazení počítačové aplikace ze slidů. Když přednášející ukazoval ukazovátkem na nějaké tlačítko, třeba na tlačítko „smartkarta“, prostě jsem řekl, že tam, kam ukazuje, by mělo být tlačítko „smartkarta“. Jinak to nejde.“

Kdy sdělujete svým zákazníkům, že nevidíte? Během sjednávání zakázky nebo až přímo před tlumočením?

„Zakázky se sjednávají většinou telefonicky, tedy na konci hovoru, když už v podstatě není cesta ven. Sázím na dojem, který se vytvoří během rozhovoru a funguje to.“

Reakce bývají jistě různé. Jaké?

„Většinou se zákazníci ptají, co to přesně znamená. Řeknu jim, že musím chodit s bílou holí, protože to jinak nejde. Nestalo se mi, že by to byl při tlumočení pro někoho opravdu problém. Před tlumočením předstoupím před lidi a představím se jim, řeknu, že jim budu tlumočit a protože téměř nevidím, odpadá vizuální kontakt. Řeknu jim, že ho s nimi sice udržuju, ale nemůžu reagovat na jejich mrkání, kývání a že mě musí proto oslovit. Lidi bývají napřed zaskočeni, ale nakonec vše funguje v pohodě.“

Co je pro tlumočníka, když nevidí, důležité pro zdárnou přípravu na tlumočení?

„Rozhodně bych apeloval na to, aby byly materiály v elektronické podobě. Ostatně to platí i při překládání. Dnes je výhoda, že se spousta věcí dá řešit elektronicky – tedy i materiály - a lidé jsou na to zvyklí.“

Věnujete se v současné době víc překládání, tlumočení nebo výuce jazyků? Co děláte nejraději?

„V současnosti mám víc zakázek na překlad, ale bližší mi je tlumočení. Tlumočení je jednorázová věc, ukáže se při něm, co člověk zvládne a hlavně za dvě hodiny skončí. S překladem se může piplat hodiny a hodiny a stejně nebude spokojený.“

Učíte angličtinu zrakově postižené v centru Tereza, učíte ale i lidi, kteří žádný zrakový handicap nemají. Musíte učit podle daných učebnic nebo máte ve výběru volnou ruku?

„V podstatě jsem dostal volnou ruku. Mám učit angličtinu a přistoupit k tomu mohu, jak chci.“

Jak opravujete písemné testy a úkoly?

„V Tereze to řeším elektronicky a v kurzu v práci jsem si nechal při vstupním testu zaškrtat, co potřebuju, taky elektronicky a bylo to bez problémů.“

Ještě v rámci studia jste studoval půl roku v Belgii na vysoké škole pro překladatele a tlumočníky (Hoge school voor vertalers en tolken). Co Vám ten pobyt dal?

„Dal mi poměrně dost věcí. Změnila se mi výslovnost z holandské na vlámskou, ale už ji zase ztrácím, protože se snažím mluvit zas tou holandskou. Dal mi to, že jsem kromě telefonování s rodiči a psaní mailů kamarádům nepoužíval češtinu, dal mi to, že se na západě dívají na lidi z východní Evropy jinak, mrzí mě to, ale asi to tak bude ještě dlouho.“

Jak se v Belgii chovají k lidem s handicapem?

„Belgie je taková země neoraná, takže mě spíš překvapovalo, jak se někteří Belgičané k lidem s handicapem chovají. V Nizozemí je přístup úplně jiný.“

Můžete říct, v čem se ty přístupy liší?

„Nedá se to úplně přesně popsat. Všeobecně mi přijdou Holanďané v pohodě, lidé, kteří nic moc tak vážně neřeší a baví se životem. Pokud nejde o tvrdý obchod. Není problém se např. ve vlaku dát jen tak do řeči s Holanďanem. Na handicap se tam moc nehraje – lidé jsou na to poměrně zvyklí. Z Belgie mám vždycky pocit, že mají lidé sami nějaké komplexy a tak nejsou ani schopni se normálně chovat k handicapovaným. Možná přeháním, ale všeobecně vzato mi přišlo, že lidé Vás neberou. Musíte být opravdu hodně dobří, aby byli vůbec ochotni Vás přijmout. Ale vždy je to věc názoru a pocitů.“

Měl byste na závěr nějakou humornou historku z tlumočení nebo z výuky jazyků?

„Hm, přemýšlím. Ale ano, kdysi, ještě když jsem studoval na vysoké, tlumočil jsem na mistrovství Evropy v showdownu (obdoba stolního tenisu pro zrakově postižené). Zrovna jsem si povídal s nějakým cizincem, když pro mě přiběhl rozhodčí a řekl, že v zápase jedné české hráčky proti Holanďance se hráčky do sebe pustily slovně. Ani jedna však nerozuměla té druhé. Přiběhl jsem a vyslechl jsem je obě, abych mohl rovnou tlumočit. Musím říci, že padala velmi ostrá slova, tak jsem si říkal, jak se k tomu postavit. Když bych to vzal slovo od slova, tak je o mezinárodní konflikt postaráno. Takže jsem si zahrál na diplomata a tlumočil jsem velmi volně jako např.: „paní se domnívá, že byste neměla Vaší pálkou tak škrábat do stolu“. Skutečně vyřčená věta ale zněla hodně nevybíravě. Nakonec všechno dobře dopadlo a svár byl zažehnán, takže se dám asi na kariéru diplomata. (smích).“

Se Zdeňkem Barlokem rozmlouvala Jiřina Holeňová.