Naše slepecké tiskárny

Q. M. Vyskočil: Za mistrem E. Macanem

Úvodem

Ač první výchovný ústav pro slepé byl založen v Paříži v r. 1784 a náš nejstarší hradčanský ústav brzy nato v r. 1807, žil český slepec ještě dlouhá léta, bez vzdělání, nebo musil se učiti jen německy. Malý nárůdek našich slepých spolubratrů byl kříšen ke svému národnímu vědomí o více než sto let později než náš národ sám. Bývalá chovanka hradčanského ústavu, M. Toclová, o tom vypravuje: „V roce 1896, kdy jsem do ústavu nastoupila, byl tento ještě více německý. Nebylo tu ani jediné české knihy. My, české děti, jsme byly nuceny přijímati se vzděláním i jinou řeč, jíž jsme nerozuměly a těžko ji chápaly. Později jsem se cítila šťastna, že si mohu sama přečísti knihu, třeba německou, jen když jí rozumím. Nebýti mých sourozenců a později na Klárově mistra Macana, byla bych se úplně odnárodnila. Když jsem později v Klárově ústavu dostala první českou knihu, líbala jsem ji radostí nad tím, že přece i nám, českým slepcům, vzejde den, kdy nebude české dítě státi stranou při vychloubání cizích, že oni dokazují a dovedou více nežli Češi.

Nevidomý učitel slepců v Klárově ústavu, hudební skladatel K. Em. Macan, byl nadšeným buditelem českých chovanců a českých slepců vůbec. Byl také prvním neohroženým hlasatelem i průkopníkem lidských práv československých nevidomých. Opatřil pro ně v přepisech do slepeckého Brailleova hmatového písma řadu vybraných děl naší literatury a snažil se založiti spolek, který by tiskl a vydával časopisy a knihy pro slepce, a zřídil pro ně velkou knihovnu. Do té doby bylo vydáno tiskem v českém jazyce jen několik čítanek a knih a ústavy měly jen malé domácí knihovny v přepisech. Chtěl-li tehdy nevidomý nabýti vyššího vzdělání, ať literního neb hudebního, byl odkázán na literaturu německou, nebo na pracné přepisování učebnic.

Stav tento pokládal Macan za neudržitelný. Když mu byla v r. 1915 svěřena převýchova zoufajících válečných slepců, ubytovaných v Klárově ústavu, poznal, že bez četby, jediné utěšitelky nešťastných, nelze mu splniti tak těžký a zodpovědný úkol. S několika oddanými přáteli podařilo se mu realisovati dávnou myšlenku. Tak vznikl r. 1915 nynější spolek „Československý slepecký tisk“.

Přes přečetné překážky technické i finanční vyšla již v r. 1916 „Jitřenka“, jakýsi kalendář, první kniha vydaná ČST. Byla určena válečným slepcům českým. Jak zapůsobila, vzpomíná naše nevidomá: "Když jsem z „Jitřenky“ předčítala malému hloučku dívek a dvěma oslepeným vojínům v Klárově ústavu, slzeli jsme všichni radostným pohnutím. Čítali jsme v té knize ráno, v poledne i večer, některý článek třeba několikrát za sebou. A když o rok později, jednoho prosincového rána, dostali jsme do ruky první číslo časopisu „Zora“, zdálo se mi, ze skutečně svítá a moji věčnou tmu počíná ozařovati světlo nového jitra. Tehdy jsme byly válečnými událostmi ještě v německém ústavu tak zkrušeny a zdeptány, že jsme téměř každodenně beze slova uléhaly a vstávaly. Však onoho večera bylo zcela jinak. Co tu bylo družných a povzbudivých slov, co dohadů a dotazů o tom, čím je nám slepcům kniha a za jak těžkých poměrů se i nám rodí lepší příští.

Nám slepcům je kniha zdrojem vědění, vzdělání i umění. Jest nám takovým lepším světlem, které nás sbližuje s vidomými. Kniha nás vysvobozuje aspoň na čas z tohoto slzavého údolí, kde prožíváme mnohé ústrky a trpíme nedostatkem, kde jsme závislí na pomoci druhých a unaveni dlouhými hodinami osamocení. U knihy nacházíme i povznesení duše, rozptýlení, ona nás utěšuje a uklidňuje, že zapomínáme i na krutý osud slepoty.

Bodové písmo, vlastní písmo nevidomých, dokončené Braillem r. 1825, bylo úředně uznáno a zavedeno ve Francii samé r. 1850. Ve střední Evropě teprve po 1. sjezdu učitelů a přátel slepců konaném ve Vídni r. 1873 se ústavy, i naše, rozhodly přijati písmo na zkoušku. Více než po dalších dvaceti létech zřizuje se první slepecká tiskárna r. 1894 v Klárově ústavu v Praze. S počátku byly v našich tiskárnách tištěny slepecké knihy vesměs tiskem meziřádkovým. Protože tisk mezibodový sestavil Ballu v Paříži již r. 1876, musila tisk meziřádkový vynucovati nezvyklost bodového písma, hmatová nevycvičenost slepých čtenářů, většinou řemeslníků, v neposlední míře i pohodlnější práce tiskařů samých. Tiskem meziřádkovým se tiskly u nás knihy až asi do počátku působení spolku Čsl. S. T. Brněnský ústav vydával své publikace meziřádkově ještě r. 1926. Jestliže je to nutné u čítanek pro nižší stupně školy obecné, je to nehospodárné u knih ostatních. Rozsah beztak ohromných knih slepeckých se tím zbytečně zdvojnásobňuje. Také podlouhlý formát slepeckých knih zavedený Macanem je výhodnější než formát vysoký. Klárův ústav pro slepé v Praze.

O zřízení slepecké tiskárny v Klárově ústavu se zasloužil nevidomý učitel a skladatel K. E. Macan. Dlouho naléhal na správu ústavu, aby zde byly tištěny české knihy písmem Brailleovým. Aby zřízení tiskárny uspíšil, věnoval část svého velmi skrovného služného na zřízení tiskárenského fondu. Teprve přičiněním Dra Albína Bráfa povolil zemský výbor 600 zl. na zakoupení tiskařského stroje, jímž by byly tištěny české knihy. Tiskárna zahájila činnost r. 1894. Řídil ji Ant. Mráček. Tiskařkami byly české chovanky Králová a Hořejší, později německá chovanka Berta Kuhnová. V tiskárně bylo vytištěno celkem 12 českých knih. Do převratu se tiskly však převážně knihy německé.

1896 První čítanka pro slepé dítky školy obecné. Upravil učitelský sbor Klárova ústavu v Praze. Tiskem C. k. ústavu pro výchovu slepců ve Vídni. Nákladem C. k. školního knihoskladu v Praze. (Čítanka byla tištěna hůlkovou latinkou, t. zv. písmem Kleinovým
l897 Linndemann F. Th. - Zbejval Jos.: Bůh světlo mé. Katolické modlitby pro nevidomé
1897 Mráček Ant.: Čítanka pro slepé dítky školy obecné. Díl třetí
1897 Heyduk A: Dědův odkaz
1899 Mráček Ant.: Výbor katol. písní kostelních
1900 Havel L.: Stručný zeměpis zemí koruny české a stručné dějiny národu českého
1900 Mráček Ant.: Čítanka pro slepé žáky školy obecné. Díl čtvrtý
1900 Havel L.: Stručné dějiny české literatury. (Upraveno dle spisu L. Havla.)
1901 Mráček Ant.: Čítanka pro slepé žáky školy obecné. Díl čtvrtý. (Přepracované vydáni.)
1901 Malý katechismus katolického náboženství
1903 Vrchlický J.: Apeninská idylla. (K 50. narozeninám.)
1927 Hubbard: Poselství Garciovi. (Dar vystupujícím chovancům.)
1928 Kerbl E.-Nepomucký O.: Příručka pro ladiče pian. (První naše ilustrovaná učebnice pro slepé.)
1934-1935 Sedláček Fr. Dr.: Tschechisch nach einer neuen leuchten Methode. Svazek 1.-4.

Zemský ústav nevidomých v Brně

Ústavní tiskárna byla založena r. 1896. S počátku tiskli literní učitelé vždy o prázdninách a ve dnech služby. R. 1898 byla jmenována tiskařkou chovanka Grossová, která tiskla denně, v r. 1909 převzala tiskárnu nově jmenovaná tiskařka Pokorná. Od r. 1931 řídil tiskárnu R. Vejmělek. Nyní tiskne zřízenec Urban, jen pokud má čas. Po převratě převzala tiskárna tisk nových čítanek pro ministerstvo školství a národní osvěty. Nyní se věnuje publikaci učebných pomůcek jen pro domácí potřebu.

Tisk knih:
1896 Pavlík F.: První čítanka pro dítky nevidící (v písmu Kleinově)
1896 Pavlík F.: Druhá čítanka pro dítky nevidící (v písmu Kleinově)
1901 Pavlík F.: Čítanka v Brailleově písmu pro druhou třídu Mor.-slez. ústavu pro nevidící. 1. díl
1903 Pavlík F.: Třetí čítanka pro dítky nevidící. Díl 1.-3.
1909 Sienkiewicz: Za chlebem
1911 Erben K. J.: Výbor z „Kytice“
1911 Jirásek A.: Starosvětské obrázky
1912 Jirásek A.: Povídky a novely.
(...)

Spolek „Československý slepecký tisk"

Spolek byl založen dne 8. prosince r. 1915 při „Zemském spolku pro výchovu a opatřování slepých v Král. Českém“ nejprve jako „Odbor pro slepecký tisk český“. Osamostatnil se v r. 1918. V r. 1916 vydal spolek svou první knihu „Ji¬třenku“. Od. r. 1917 vydává první slepecký časopis český, měsíčník „Zora“. Založil jej a do své smrti v r. 1925 řídil sám mistr K. Em. Macan. Jeho rovnocenným nástupcem je opět nevidomý intelektuál, kapitán R. Freszl, který s láskou a nezištnou obětavostí plní redaktorský svůj úkol. Zasloužil se i tím, že „Zoru“ valně rozšířil a založil nové časopisy: „Nevidomá hospodyně“, „Naše beseda“, „Ruční práce“, podporován v tom stejně obětavou nevidomou učitelkou hudby E. Pollandovou. V čele spolku stáli vynikající humanisté a přátelé slepců: J. M. Dr. M. Zavoral, univ. profesor MUDr. P. Lešer, pedopatolog a inspektor v ministerstvu školství J. Zeman. Nyní je předsedou odb. přednosta a spisovatel Dr. Q. M. Vyskočil, osvědčený přítel slepců.

S počátku neměl spolek vlastního tiskařského stroje. Matrice se zhotovovaly za plat na stroji Klárova ústavu pro slepé v Praze III. První knihu vydanou touto Organisací, „Jitřenku“ a č.1.-4. I. roč. „Zory“, tiskla Berta Kuhnová, slepá tiskařka Klárova ústavu, rodem Němka. Po ní je tiskařkou spolku nevidomá Marie Polednová, nejdříve jako chovanka ústavu, od r. 1924 jako placená síla spolku. Lisování od počátku provádí ředitel Jaroslav Srp na ždímačce umožňující rychlolis. Jediné tímto zařízením mohlo se stačiti rozsáhlé vydavatelské činnosti spolku. Později byl lis upraven na elektrický pohon.

V r. 1932 byl podle návrhu řed. Srpa zvlášť zhotoven u fy Vitouš za 13.500 Kč sklápěcí lis na elektrický pohon. Byl schopný otisknouti za hodinu 600 otisků. Bohužel pro vadu v konstrukci zaviněnou firmou se stroj brzy polámal a ani po několikerých opravách nemohl býti znovu uveden v činnost. Otisky se stále pořizují na ždímačce (150 otisků za hod.).

Spolek Čsl. S. T. velice trpí nevhodným umístěním jednotlivých svých složek. Matrice se hotoví v najatém bytě v Praze VIII., kde je také spolková „Macanova knihovna“. Veškerou korekturu koná kap. Freszl v Karlíně. Lisování provádí a tisky expeduje v zapůjčených školních místnostech v Praze VII. řed. Jaroslav Srp. Veškeré cesty s korekturou a matricemi musí konati slepá tiskařka sama

.

Slepých odběratelů spolkových tisků bylo v r. 1936 426.

Po zdražení předplatného vynuceného špatným finančním stavem spolku klesl počet slepých členů na 408

.

a) Tisk časopisů a knih
1916 „Jitřenka“. Válečným slepcům. Kniha slepých roku války 1916. (Kniha se mylně uvádí za prvou českou slepeckou tištěnou knihu.)
1917 „Zora“. Časopis pro nevidomé. Založil a řídil K. E. Macan. Od r. 1925 rediguje R. Freszl. Vychází měsíčně
1917 „Zpravodaj.“ Stálá měsíční příloha „Zory“
1917 Hudební příloha „Zory“. Redigoval O. Nepomucký, nyní E. Pollandová. Vychází čtvrtletně
1917 Jirásek A.: Zahořanský hon. Svazek. 1.-2. Zábavná při1oha. „Zory“
1917-19 Hraba-Macan: Klíč k Brailleovu notopisu. Hudebně teoretická příloha „Zory“
1918 Stroupežnický L.: Zabloudi1á píseň lásky. Záb. př. „Zory“
Stanovy spolku „Český Slepecký Tisk“
Výsledek naší literární soutěže. (Příspěvky šesti nevidomých básníků.
1918 Osvobozenému národu.
1918-19 Rais K. V.: Skleník. Svazek 1.-2. Záb. př. „Zory“.
1919 Šupichová J.: Pomocný jazyk mezinárodní esperanto. Nákladem esperantského koutku „Zory“.
1919 Prokeš Zd. J.: Šachová cvičebnice. Nákl. šachového koutku „Zory“.

(...)

Deylův ústav pro slepé v Praze

Tiskárna byla založena r. 1922, kdy notář Fr. Zajíček z Chicaga zakoupil pro ústav americký stroj s příslušným válečkovým lisem ze sbírek, které mezi našimi krajany uspořádal. Tisknouti se začalo téhož roku. S počátku veškeré práce v tiskárně obstarával řídící učitel Doskočil, později si vycvičil k tomu chovance. Tiskli E. Mach a Jan Hofman. Tiskárna se specialisovala na tisk potřeb pro slepeckou školu. Její časopisy měly býti doplňkovými čítankami. Vždyť žáci své čítanky pročítají tak často, že je brzy umívají zpaměti. Tiskárna měla také dáti základ tištěné dětské literatuře.

Mapy počal tisknouti odb. učitel E. Kerbl nejprve pokusně ručním tepáním do dvojitého plechu. Tak zhotovil na zkoušku r. 1923 mapu Slezska, Slovenska a Podkarpatské Rusi. Brzy si dal upraviti starý šicí stroj tak, aby mohl vyměňováním různých typů a tlakem nohy postupně vyrážeti znaky do plechu. Tak vznikl v r. 1923 atlas Československé republiky a r. 1925 atlas všeobecný.
(...)

Podpůrný spolek samostatných slepců v Praze

Podpůrný spolek tiskne své spolkové časopisy od r. 1935 na americkém stroji, který získal od Deylova ústavu pro slepé ze zrušené jeho tiskárny. Tiskne nevidomý F. Vildman, lisuje rovněž nevidomý Hrubý.

1935 „Zprávy.“ Vycházejí 4krát do roka
1935 „Nachrichten.“ Vycházejí 4krát do roka
1935 „Mitteilungen.“ Pro členy německé odbočky v Ústí n. L. Vycházejí 4krát do roka
1935 „Nevidomý hudebník.“ Vychází 6krát do roka

„Nova Svetlost“

Jako doklad vroucího poměru k českému národu a k jeho nevidomým zvláště uvádíme také seznam českých děl a českých hudebnin, které V. Ramadanovič, budovatel srbské péče o slepé a ředitel Domu slepých rytířského krále Alexandra I. Sjednotitele v Zemunu, ve své tiskárně „Nova Svetlost“ česky vytiskl. Rozesílal je po léta zdarma všem našim ústavům, spolkům i jednotlivcům, když o ně požádali. Publikace bývají doplněny dojímavým věnováním v černotisku i v písmu bodovém: „Slepí Srbi věnují tuto knihu svým bratřím a sestrám stejného osudu od srdce k srdci.“ Tiskárna „Nova Svetlost“ byla založena r. 1920 V. Ramadanovičem za podpory „American Braille Press for War and Civilian Blind Inc.“. Je neobyčejně bohatě vybavena četnými stroji.

a) Tisk knih
Komenský Jan Amos-Ramadanovič-Popovič: Orbis pictus. Svět v obrazech. Svazek 1.-5. Srbochorvatsky - česky - francouzsky - německy.
Uhlíř Blahoboj T.: Lidové přednášky: T. G. Masaryk. Dar bratří Jihoslovanů.
Driml K. Dr.: Chléb náš vezdejší.
- Našemu osvoboditeli. Sbírka básní.
- Kalendář. R. 1935, 1936, 1937.

b) Tisk hudebnin
Dvořák A.: Čtyři poetické náladové obrázky pro klavír.
Dvořák A.: Tanec pro piano.
Dvořák A.: Vzpomínání. Op. 85. Pro klavír.
Švec K.: Ramadanovičův pochod.
Kmoch F.: Marche des Sokols.
Smetana B.: Prodaná nevěsta. Směs.
Vránek F.: Sbírka čtverozpěvů pro mužské hlasy. Svazek 1.-2.
Kmoch F.: Muziky, muziky... Pochod.
Kmoch F.: „Kde domov můj?“

Tisk slepeckých knih je velmi drahý. Brněnský ústav musil přestati vydávati české zábavné knihy (beletrii a básnická díla), protože odběratelů bylo velmi málo. Nevidomí jsou většinou chudí, slepecké knihy jsou drahé a ohromných rozměrů, takže si slepci vlastní knihovny pořizovati nemohou. Ani slepecké ústavy tištěných knih nekupovaly. Vždyť na př. Šmilovského Setník Dřevnický, otištěný meziřádkově ve dvou svazcích, stál 180 Kč. Proto se slepecké knihy většinou opisují pro knihovny, které je slepým čtenářům půjčují. Ústavní knihovny, až na malé výjimky, jsou přístupny jen chovancům těchto ústavů. Jediné „Macanova knihovna“ spolku „Česko¬slovenský Slepecký Tisk“ koná úkol celostátní a půjčuje svých 4.000 svazků vybrané četby zdarma nevidomým po celé republice i za hranicemi. V r. 1936 měla 270 čtenářů. Protože přepis děl z černotisku do bodového písma je namáhavý a nákladný, je správný dávný požadavek Dr. Soukupa, aby se každoročně slepecké knihovny dohodly za vedení knihovního odborníka o přepisovacím plánu, aby se opisovala díla jen skutečně hodnotná a aby se nekonal jejich přepis z černotisku snad v různých knihovnách současně. Opsati knihy slepecké již nepůsobí totiž takových potíží, jako když je musí vidomý diktovati slepému přepisovači z černotisku.

Pro nepatrnou možnost prodeje slepeckých knih a nákladnost jejich výroby je hospodárné tisknouti jen ty knihy, kterých se užívá hromadně: čítanky, učebnice, hudebniny, časopisy a poučné spisy hodnoty trvalé a takové, ke kterým se často musí sáhnouti. Z přehledu je patrno, že tento úkol plní spolek „Československý slepecký tisk“ již déle než dvacet roků. Kdežto ústavní slepecké tiskárny mohou sloužiti jen potřebám své praxe, spolek Čsl. S. T. svou dosavadní činností dokázal, že jeho úkol je celostátní. Je to jen otázka finančních prostředků, aby Čsl. S. T. mohl přistoupiti ještě k vydávání časopisů pro dospělé Slováky a ruských časopisů pro děti i dospělé, aby jeho celostátní úkol byl zcela proveden. Je k tomu potřebí jen větší podpory jak veřejné tak soukromé dobročinnosti. Přehled také ukazuje, jak se velmi zasloužil o hodnotnou tištěnou slepeckou knihu inspektor Josef Zeman za svého působení v ministerstvu školství a národní osvěty i jako dlouholetý předseda spolku Čsl. S. T. Nejen že se postaral o vydání nových čítanek českých, slovenských, ruských i německých, přičinil se, že vyšly i původní učebnice pro slepecké školy a umožnil vydání některých spisů beletristických a děl básnických. Zpřístupnil slepeckému světu také mohutnou Masarykovu „Světovou revoluci“. Vzácné památky slepecké kultury uchoval ve sbírkách „Společnosti slepeckého musea“, kterou založil a pro kterou již po léta sbírá musejní památky.

Přehled je konečně dokladem velikého rozvoje slepecké kultury v samostatném státě.

Macanova knihovna

Teprve v r. 1917, po desetiletém trvání spolku ČST., mohla býti otevřena zakladatelem dlouho připravovaná „Macanova knihovna“. Je vydržována spolkem Čsl. S. T.

Koncem r. 1936 čítala 3624 svazků. Z toho bylo 1578 svazků české tvorby, 16 slovenské, 316 německé, 160 esperantské, 55 jinojazyčné a 1499 svazků hudebnin. Žádané knihy se posílají nevidomým do celé republiky i za hranice zdarma poštou po celý rok.

Mnoho knih opsali zdarma z lásky ke slepcům dobrovolní přepisovači, kteří se dříve naučili slepeckému písmu. Většinu knih opsali nevidomí sami za odměnu placenou Čsl. S. T. Mnohým je to často jediným výdělkem.

Macanova knihovna plní své tiché poslání v národě, aby povzbuzovala k životu, sílila i utěšovala ty, kterýmž je často jedinou mravní oporou v jejich těžkém životním zápase. Několik intimních ukázek z dopisů, které posílají slepí čtenáři rovněž nevidomé knihovní, promluví lépe:

L. Hendrychová, která mnoho let již churaví, přece však nadšeně a zcela nenáročně ručně opisuje knihy pro M. k., píše: Nejsrdečnější dík za zaslané knihy, za milé řádky i za věnovanou mi báseň. Opět mne duševně povzbudila. Vracím dva svazky románu „Z malého světa“ od Pflegra-Moravského a přikládám k nim další opis Baarova díla „Paní komisarka“. Doufám, že mi Bůh dá ještě tolik síly, abych mohla toto krásné dílo dopsati. Říkávám, že je se mnou dobře, dokud mohu pracovat a mám chuť k práci i myšlení a vědomí, že nejsem na světě zbytečnou. Prosím zase o něco ke čtení, třeba od Pittnerové „V sousedství“ nebo něco od Klostermanna či Tolstého. Nějaké vínečko, abych se občerstvila...

K. Soukup, hudebník, píše: Pošlete mi Jiráskovo „Temno“, sbírku Vašich veršů a šachovou cvičebnici. Stýkám se s jistým p. oficiálem ve výslužbě, šachistou, který by byl ochoten přepsati pro M. k. nejlepší mistrovská utkání. Zatím jej učím slepeckému písmu, o které se živě zajímá.

E. Šolcová ze severní Moravy píše: Omlouvám se, že teprve dnes knihy vracím. Maminka už dlouho stůně, sestry jdou po práci a tu někdy nemám nikoho, kdo by mi knihy na poštu zanesl. Měla jsem takovou radost, když jste mi o prázdninách zaslala tři balíky knih. Ve volné chvíli sedávala jsem na zahradě se svou nejlepší přítelkyní - knihou, jedinou svou zábavou zde na venkově. Je tu všechno německé, tak si ráda přečtu aspoň českou knihu. Pošlete mi něco od Herrmanna, třeba „Vdavky Nanynky Kulichovy“.

M. Hricová, Slovenka z Hronské Breznice, zarmoucená samotou po odchodu své sestry, píše: Smutné myšlienky ma nesmierne trápily a rmútily, ale akonáhle som obdržala tvoje sladké riadky, tak som sa zas uspokojila. Teraz vstúpila nevýslovná radost' do mojho srdca a žial' z neho vyprchal, ked' si ma zásobila hojnou četbou, lebo úprimne rečené, kniha je mojím prvým svetlom, mojou potechou, priatel'kou a mojou najlepšou tešitel'kou v chvílach mojej samoty.

Máme celou řadu čtenářů i za hranicemi. Kapitán J. Šilhan, válečný slepec, Polák z okolí Lvova, píše: Rád bych si přečetl Máchův „Máj“, tuto půvabnou báseň, kterou jsem kdysi četl, když jsem ještě viděl. Mladý Polák Št. Czarniecki čte jenom české knihy, aby se zdokonalil, jak píše, v krásném jazyku českém. R. Zoch, poručík v. v., žijící v Dolních Rakousích, bývalý tělesný myslivec Schwarzenbergův, vypravuje nám často mysliveckou latinu. Otiskujeme ji v „Naší Besedě“, příloze časopisu „Zora“.

Tyto ukázky jasně mluví, jak důležité poslání plní Macanova knihovna mezi nevidomými čtenáři, a to nejen kulturní, ale i sociální.

Dokazují také, jakým bohatstvím naplňuje duši slepcovu a jak ho posiluje dobrá česká kniha.

Zdroje:
Rozšířený otisk článku „Naše slepecké tiskárny“
Úchylná mládež, r. XIII. 1937, sešit 7-8
Redakčně kráceno. Plná verze publikace je k dostání ve sdružení Okamžik
Stanovy spolku "Český slepecký tisk"
XXXIII. Výroční zpráva spolku Český slepecký tisk za rok 1947