Vodicí pudl

Může vést slepý slepého?

V Bibli se píše, že ne, že by oba spadli do jámy.

Pořídila jsem si vodicího psa, a to pudla. Kdysi jsem slyšela, že je jeden známý cvičitel cvičí pro alergiky. Tohle plemeno nelíná, ale musí se zase pravidelně stříhat. Cvičitel pudly necvičil, byla to fáma. Prý snad chtěl, ale nikdo z nevidomých neměl o ně zájem. Začala jsem se pídit po tom, kdo by mi pudla vycvičil. Měla jsem tehdy rok a půl staré dítě a k tomu perského kocoura. Vodicího pejska jsem dávno chtěla, ale nechtěla jsem mít byt plný chlupů. Dozvěděla jsem se o jednom humanitním centru, které cvičí vodicí psy a také psy pro canisterapii. Měli chovnou stanici pudlů, ty však zatím pro vodění necvičili, ale byli na to připraveni. Přesto mne přemlouvali, abych si raději vzala labradora. Já však trvala na pudlovi. Věděla jsem, že labrador je pokojné a pro nevidomé osvědčené plemeno, ale hodně líná a já toho měla dost s kocourkem. Vycvičili mi tedy královského pudla. Byla jsem před dvěma lety první těžce zrakově postižená v naší republice, kterou vodí velký pudl. Musela jsem řešit kam a jak často budeme chodit na stříhání, což doposud žádný držitel vodicího psa neřešil. V místě bydliště jsem našla salón, kde stříhají pudly a navykla si pravidelně o svého chlupatého pomocníka pečovat.

Na ulici mi ho všichni obdivovali, ale mne to netěšilo. Psa to často rozptylovalo. Například u autobusu místo aby nastupoval, hrnul se ke starší paní, která na něj dělala cukrbliky. Často jsem se sama sebe tázala, jestli jsem při výběru rasy volila vhodně. První rok a půl byl pejsek divoký a často roztěkaný. K roztěkanosti neblaze přispíval obdiv starších dam. Pak však přišlo období, kdy jsem si říkala, už se mohu na svého psího průvodce docela spolehnout. Když v tom náhle přišla rána. A to do sloupu od semaforu, do kterého jsem narazila přímo čelem. A netrvalo to dlouho a já, drže psí postroj, spadla jsem do jámy. Naštěstí jen do nehluboké – výkop měl asi dvacet centimetrů. Říkala jsem si, že můj nesoustředěný a roztěkaný pes je sice vhodný pro rodinu, ale naprosto nevhodný na vodění. Doma skákal po míčku, který mu děti házely, jako divý. I v ten večer, co mne zavedl do jámy.

Můj muž si však všiml, že běhá za míčkem po čichu, že nepoužívá zrak. Chvíli našeho chlupáče pozoroval a pak vzal nůžky a ostříhal mu ofinu. Do salónu jsme se dostavili na pravidelný termín bez úhony. Přestože byl na cestě jeden výmol a na chodníku několik sloupů. V salónu se ani nedivili, že jsme jim, jak se říká, fušovali do řemesla. Hlavně, že jsme přišli na to, že pes nevidí, a že na rozdíl od mé vady ta jeho se dala odstranit snadno a bezbolestně.

Ilona Fryčová