Rozhovor s Jitkou Lebedovou

„Už 7 let.“

„Přesně 14 vodicích psů. Ale na výcviku těchto pejsků se nemalou měrou podílí i má kamarádka a zároveň druhá cvičitelka našeho občanského sdružení - Michaela Smrčková.“

„Teď už si nevzpomínám. Pamatuji si, že když jsem cvičila retrievery, tak jsem vyřadila ze tří jednoho. V poslední době cvičíme border colie, krátkosrstou colii, a královského pudla, z těch jsme však vyřadili pouze jednoho pejska.“

„Ano, v roce 2001. Ve sdružení jsme tři cvičitelé a jinak spolupracuji s lidmi, kteří mají naše štěňata v předvýchově. Má kamarádka Míša Smrčková cvičí v Zábřehu na Moravě, naše druhá cvičitelka Iva Hermanová je z Ostravy a já působím v Praze.“

„Všechny se vídáme. Iva, která s námi není dlouho, nám ukáže, co už svého svěřence naučila a my máme pak možnost posoudit, co už pes zvládá dobře a na čem je ještě třeba zapracovat. Pokud si s něčím neví rady, tak jí pomůžeme. Míša už má velké zkušenosti, a tak již není třeba jí do postupu při výcviku mluvit. Vídáme se asi jednou za měsíc a já jen zkontroluji, jak pes v přípravě pokročil. Také se setkáváme často na ukázkách práce vodicích psů, při mezinárodních výstavách, na přednáškách pro školy, pro účastníky rekondičních pobytů apod. Vzhledem k tomu, že naši cvičitelé pocházejí z různých koutů republiky, jsme schopni operativně navštívit klienta kdekoli na území ČR a také zajišťovat našim klientům následný servis.“

„Více méně začínajícímu cvičiteli řeknu, co má pes umět, co psa musí naučit. Pokud má být člověk v budoucnu dobrým cvičitelem, musí mít pro práci se psy cit. Většinou by to mělo fungovat tak, že se jen budoucímu instruktorovi řekne, co má pes umět, jaké cviky a dovednosti; a pokud je to dobrý výcvikář s citem pro psy, tak zvládne naučit psa cviky bez toho, aby mu někdo popisoval postup a vysvětloval metodiku. Pokud potřebuje budoucí cvičitel vysvětlovat krok za krokem postup při výcviku, nebude z něj nikdy profesionál, který nepotřebuje neustálý dohled.“

„V roce 2000 jsem si svého dalšího pejska vycvičila sama a úspěšně s ním složila zkoušku vodicího psa pro nevidomé. Následně přišla nabídka jedné organizace, která se zabývala výcvikem vodicích psů, abych s nimi v tomto směru spolupracovala a začala pro ně cvičit vodicí psy. Po krátké době spolupráce jsem se však rozhodla založit vlastní organizaci, vzhledem k tomu, že některé postupy a přístup při výcviku psů mi nevyhovovaly.“

„Svého belgického ovčáka Larryho. Larrymu je teď 7 let, pořád je to dobrý a spolehlivý pes. Teď si už pomalu chystám dalšího belgičana.“

„Protože psa potřebuji na spoustu věcí. Kdybych jej potřebovala jen na vodění, šla bych do jiného plemene. Belgický ovčák je hodně temperamentní, jiným klientům ho vůbec necvičím a ani nedoporučuji. Je to plemeno s komplikovanější povahou, kterou nezvládne pejskař začátečník.“

„Na agility a na tanec se psem.“

„Agility je kynologický sport, který se podobá parkurovému skákání koní, jen je určen psům. Překážky jsou uzpůsobeny velikostem psů. Člověk vede psa a ten překonává překážky v pořadí předem určeném čísly.“

„Běhám s Larrym, přestože mám jen zbytky zraku, vizus metr padesát, prakticky nevidomá. A i přes tuto skutečnost se zvládám umisťovat. Larry se stal v loňském roce druhým vice mistrem Slovenska, družstev v kategorii Large, jak se označuje velikostní třída psů, kteří měří v kohoutku nad 43 centimetrů. Larrymu se také v loňském roce podařilo zvítězit na mistrovství Slovenska ve výkonu vodicích psů. Závodím také s fenkou Papillonou, která slavila loni své největší úspěchy. Stala se mistrem Slovenska v agility jednotlivců, v kategorii Small, kde soutěží psi s kohoutkovou výškou do 34 centimetrů. A mistryní ČR agility v kategorii družstev. Ač Čilinka měří jen 27 centimetrů nemá problém předběhnout i mnohem větší psy. Jsem na světě jediná těžce zrakově postižená závodnice, která se věnuje agility na vrcholové úrovni. Zúčastnila jsem se také mistrovství světa zdravotně postižených v agility, kde se podařilo Larrymu v kategorii Large zvýtězit. Tomuto sportu se věnují i lidé s mentálním postižením, či vozíčkáři. Může se mu věnovat kdokoli s alespoň malým zbytkem zraku, jde jen o to chtít.“

„Napadlo mě to úplně náhodou. Pořídila jsem si kdysi labradorku, které je teď 14 let. Hned po předání nebyl pes zrovna ideální. Když k němu přišel cvičitel, tak se strachy pomočil, prostě nebyl citlivě cvičen. Přesto, že labradorka Iva nebyla v dost dobrém psychickém stavu, vyhrála jsem s ní mistrovství republiky v soutěži vodicích psů. Tehdy jsem si uvědomila, co jsem z ní dokázala za dva a půl roku udělat a řekla jsem si, že příštího psa si vycvičím sama. Když začala mít Iva vážné zdravotní problémy, začala jsem cvičit Larryho. Tahle práce je dnes pro mne hlavním smyslem života.“

„Za labradorky Ivy jsem studovala střední školu a pak jsem nastoupila jako operátorka, práce mne však ani trochu nebavila. Plánovala jsem si, že si vycvičím psa, toho pak předvedu, a buď moje dráha cvičitele vyjde, nebo ne. Jak jsem řekla, ta práce mne naplňuje a snažím se ji vykonávat co nejlépe.“

„Tak například my nemáme psy umístěné v kotcích, máme je pouze v bytě. To beru jako prioritu a mrzí mne, že klienti nad tím často nepřemýšlejí. Mám takovou zkušenost, že se klienti nejdou podívat na více míst, většinou přijdou na první a psa si vezmou, protože se jim obvykle zalíbí. Myslím si však, že zdravou konkurenci by měli dělat právě klienti. Jen tak to donutí ostatní subjekty dělat něco líp. Bohužel většinou necítí důvod něco měnit. Když s kolegy předáváme psa, přikládáme osvědčení o zdravotní způsobilosti. Před předáním necháváme psa vyšetřit z krve a to na postižení ledvin, jater, slinivky a cukrovky. Osvědčení zahrnuje také vyjádření ortopeda k rentgenologickému vyšetření kyčlí a loktů.“

„Na zakázku právě cvičím nejraději. Ideální je, aby klient sdělil, jakého psa si představuje, co od něj potřebuje a my mu pak můžeme doporučit plemeno. Když například klient bude chtít, aby si jeho pes moc nevšímal lidí, tak celkově odpadá retriever a budeme se rozhodovat mezi královským pudlem, chesapeak bay retrieverem či krátkosrstou colií. Když mi klient řekne, že pracuje ve školství a potřebuje, aby byl pes s každým kamarád, tak můžeme doporučit třeba border colii, nebo retrievera. Pokud řekne, že chce, aby to nebyl pes všech, aby byl fixovanější na jednoho člověka, ale zároveň bezproblémový pes, v tom případě doporučím border colii, protože ta to všechno splňuje. Jenže klienti často říkají, to je pěkný pejsek, ten se nám líbí, pejsek je olízne a oni se pro něj rozhodnou, aniž by se ptali třeba na povahu toho konkrétního psa apod. Člověk si může vybrat plemeno, může se vidět s pejskem od štěněte, protože máme plemena, která většinou netrpí na problémy s kyčlemi, takže se v půl roce nemusí vyřadit a člověk, který se s pejskem již seznámil, tak neprochází zbytečným psychickým tlakem. S klientem se vídáme po dobu výcviku. Je to výhoda, protože když se pes předává, tak se svým budoucím pánem už dobře funguje."

„Půjčujeme psa na víkendy, ale až je pes roční. Trváme na dodržování určitých pravidel. Jinak k potencionálnímu klientovi přijedeme domů. Jednak se dozvíme, jestli doma všichni opravdu s pořízením psa souhlasí, taky poznáme a vidíme prostředí, do kterého pes případně přijde. Můžeme s klientem dojít na úřad, aby si vyřídil příspěvek. Také podle povahy člověka doporučujeme psa.“

„To určitě. K tomuto kritériu také přihlížíme při výběru. Například člověku, který nedokáže zvýšit hlas a nemá v sobě přirozenou autoritu, bychom nikdy nedoporučili ovčáka. V tomto případě se domluvíme na výběru plemene, které bude žadateli skutečně sedět. Border kolie je bezproblémová, naprosto neagresivní plemeno, nemá sklony k hlídání, takový milý pes, hodně jako retriever. Přátelský, fixuje se na jednoho člověka, hodně se ho drží. Je to pes, kterému stačí, po práci, proběhnout se za balonkem a je šťastný.“

„Ve sdružení cvičíme momentálně dvě border kolie, labradorského retrievera a královskou pudlici. Konkrétně, já teď budu cvičit křížence border kolie s belgickým ovčákem. Tento kříženec má kolem dvaceti kilo, je po belgičákovi jemňoučkej, projevuje radost a hodně se snaží. Z borderky má přátelštější povahu a vyrovnanost.Bude se však hůře předávat, hodně se fixuje na cvičitele. Nemá z belgičáka hlídání svého pána, které často činí problémy. Teď jsem koupila štěně krátkosrsté colie, labradora a border colie. Snažím se vždycky brát tři štěňata najednou, a to stejně stará. Bereme schválně odlišné rasy a s různými druhy temperamentu,aby měl potencionální klient možnost výběru. Teď například bude border colie klidnější, krátkosrstá je středně temperamentní a labrador bude temperamentem někde uprostřed těch dvou. Prostě klient musí mít na vybranou. Jednou ročně pořádáme také soustředění pro držitele vodicích psů. Náplní tohoto setkání je nejen procvičení dovedností psů, ale klienti mají také možnost vyzkoušet si se svými čtyřnohými pomocníky některé z kynologických sportů.“