Nevidomí lidé a výtvarné výstavy

Nabízíme Vám úvodní informace k několika následujícím otázkám:

1. Mají nevidomí lidé zájem o výtvarné umění?

Mnozí možná ne, ale jiní ano. Někteří dříve viděli a výtvarno je vždy zajímalo a stále zajímá, někteří jednotlivci dokonce chodí s průvodcem na výstavy a nechávají si popisovat obrazy. Jiné nevidomé zajímá výtvarné umění jako součást intelektuálního a kulturního života. Někteří nevidomí vyhledávají příležitost „nahlédnout“ do běžných výstav pomocí tzv. hmatových stezek. Další zajímají specializované hapestetické výstavy pro nevidomé. A několik nevidomých do výtvarného umění nebo uměleckého řemesla také přináší vlastní tvorbu.

2. Co je to „hapestetika“?

hapestetika nebo-li hmatová estetika je obor zaměřený na estetickou hodnotu hmatového vnímání nevidomých lidí. Vedle informační hodnoty hmatového vjemu tak vystupuje do popředí estetický zážitek spojený s objektem vnímání a vnitřním světem nevidomého.
Více o hapestetice najdete např. v publikaci Terezie Hradílkové a Vladimíry Sýkorové „Dotýkejte se, prosím!“ (vydalo Sdružení Hapestetika, Praha 1998, www.hapestetika.cz)

3. Jaké jsou rozdíly mezi hapestetickou výstavou a zpřístupněním běžné výstavy nevidomým?

Hapestetické výstavy jsou prvoplánově určeny pro nevidomé návštěvníky s cílem přiblížení hmatem vnímatelného umění nevidomým nebo prezentace speciálních uměleckých předmětů určených pro vnímání hmatem.
Zpřístupnění běžné výstavy nevidomým lidem (např. pomocí hmatové stezky) má pro ně kromě estetické hodnoty i hodnotu informační – přibližuje umění a společenský život většinové (vidící) společnosti.Zpřístupňování výstav napomáhá integraci nevidomých do běžného života (např.: na výstavu může jít celá rodina, nevidomý člen rodiny není ze sdílení zážitků vyloučen).

4. Co je to “hmatová stezka“ na běžné výtvarné výstavě a jak ji vytvořit?

Hmatová stezka pro nevidomé slouží alespoň k částečnému přiblížení běžné výstavy nevidomým návštěvníkům. V praxi to znamená vybrat přiměřeně velký soubor objektů, které jsou dobře vnímatelné hmatem a zároveň dostatečně reprezentují hlavní ideu výstavy. Vystavované objekty je nutno vhodně umístit pro „manuální prohlídku“, opatřit popisem v Braillově písmu a uspořádat tak, aby si je nevidomý mohl samostatně a v klidu prohlédnout. Tomu mohou napomoci vodicí linie vytvořené hmatnými lištami na stolech, vymezení směru pohybu pomocí provazú, připravený personál atp.
Poraďte se s profesionály pracujícími s nevidomými a se zkušenými nevidomými návštěvníky výstav (viz též „Adresář poskytovatelů služeb pro osoby se zrakovým postižením, Okamžik 2008). Vyhledejte zkušené organizátory hapestetických i běžných výstav s hmatovými expozicemi pro nevidomé.

5. Jaká učinit organizační a technická opatření při výstavách a obdobných kulturních akcích určených nevidomým?

Pro informování o akci využijte „informační kanály“ dostupné nevidomým (např.rozhlasové pořady pro nevidomé, speciální časopisy, e-mailové konference nevidomých).
Myslete na dobrou dopravní dostupnost objektu (umístění vzhledem k MHD, ideální je vytvoření popisu trasy k místu konání odborníkem a umístění akustického orientačního majáku nad vchod do objektu atp.)
Poskytněte nevidomému informace v Braillově písmu nebo ve zvukové podobě nebo zajistěte poučený personál připravený nevidomému informace podat.
Zajistěte proškolení vaší pořadatelské služby v dovednostech správné komunikace a doprovázení nevidomých.

6. Co přinášejí nevidomí do výtvarného umění a uměleckého řemesla?

– umělecké řemeslo Axmanova technika hmatového modelování pro nevidomé a jím vytvářené předměty v Mezinárodním centru hmatového modelování v Tasově na Moravě (viz www.slepisi.eu)
– výrobky řemeslníků ateliéru a dílny hmatového modelování „Hmateliér“ občanského sdružení Okamžik (www.hmatelier.cz, viz též katalog „Naslepo“ Okamžik 2011)
– osobitou tvorbu několika nevidomých umělců založenou na speciálních technikách pro nevidomé (katalogy: Pavla Francová 2004, Pavel Sláma 2005, Božena Přikrylová 2011).
Související tématika viz publikace kniha Evžena Perouta „Arteterapie se zrakově postiženými“ (Okamžik, 2005)

7. Jen nejstručněji o pomoci a komunikaci s nevidomým návštěvníkem výstavy:

– Komunikujte partnersky „rovný s rovným“.
– Gesta a mimiku můžete nahradit slovním popisem („podávám vám ruku“ atp.)
– Vyhýbejte se nepřesným nebo různě interpretovatelným směrovým výrazů („tam“,
„vpravo“ bezupřesnění z jakého stanoviště atp.)
– Pomoc nevidomému nabídněte a domluvte se, v čem má spočívat.
– Při doprovázení se nevidomý přidržuje za vaši paži a jde půlkrok za vámi.
– Chcete-li nevidomému ukázat určitý předmět, vyzvěte ho, aby svou rukou „sjel“ po vaší, která se předmětu dotýká.

Při popisu předmětů postupujte od celku k detailu, nedohodnete-li se jinak.

Více o komunikaci a pomoci nevidomým naleznete na řadě internetových stránek organizací poskytujících nevidomým služby a např. v letácích a publikacích vydavatele (www.okamzik.cz).