Teiresiás aneb odhalení několika záhad

Odkud pochází představa o mimořádných schopnostech nevidomých lidí, o jejich absolutním sluchu a kdo dal první tip na základní kompenzační pomůcku pro nevidomé? A vlastně možná ještě jedna otázka, proč se brněnské centrum pro podporu zrakově postižených studentů jmenuje Teresiás? Na všechny tyto otázky odpoví následující krátký text z internetových stránek:

Začátek citace:

Teiresiás - (latinsky Teiresias) je v řecké mytologii syn Euéra a nymfy Charikló. Byl proslulým thébským věštcem. Věštecké nadání neměl od narození. Získal ho prý, když měl rozhodnout spor mezi nejvyšším bohem Diem a jeho manželkou Hérou, o tom, kdo má větší potěšení z lásky, zda žena nebo muž. Teiresiás měl být schopen tento spor rozsoudit, protože sám byl v mládí změněn v ženu na celých sedm let. Teiresiás rozhodl, že žena je na tom vždycky lépe, takže přiřkl výhru Diovi. Rozzlobená Héra ho za tento verdikt potrestala slepotou. Zeus nemohl zmařit kouzlo jiného boha, proto ho za jednu ztrátu obdařil darem věšteckého ducha. K tomu mu daroval dlouhý život, sedm až devět lidských věků.

Jiná verze však uvádí, že věšteckou schopnost mu darovala bohyně Athéna, která ho oslepila za to, že ji při koupeli spatřil nahou. Poté prý z lásky k jeho matce mu tak zbystřila sluch, že poté rozuměl i hlasům ptáků. Udělala to tak, že ze svého štítu vzala hada Erichthonia a přikázala mu, aby jemně jazykem lízal Teiresiovo ucho a tím zjemnil jeho sluch. Navíc poté bohyně darovala slepci berlu, s jejíž pomocí chodil s takovou jistotou, jako vidoucí.

Teiresiás věštil králi Oidipovi, když hledal vraha krále Laia: označil ho otcovrahem a budoucím manželem vlastní matky.

Neomylné byly i jeho věštby králi Kreontovi ve válce "sedm proti Thébám".

Vládkyně podsvětí Persefona ponechala Teiresiovi, jako jedinému z duší zemřelých, paměť a rozum. Teiresiás poté v podsvětí věštil Odysseovi, předpověděl šťastný návrat do vlasti jemu i jeho druhům. Věštkyní se stala také Teiresiova dcera Mantó.

Konec citace.

Zdroj:Otevřená encyklopedie Wikipedie

Co mě k textu o věštci jménem Teiresiás napadlo?

Staré řecké mýty možná položily základ k víře ve zvláštní schopnosti nevidomých lidí, ba přímo ve schopnost předpovídat budoucnost. Že vidíme v určitém smyslu víc než ostatní, tím mě občas někdo zaskočí. I česká středověká literatura k tomu má co říct, ve středověku byl údajně mezi lidmi velmi oblíben spis „Proroctví slepého mládence“ o budoucnosti české země. Ale mýtus také hovoří o zjemnění sluchu, což se dá do důsledků dotáhnout až k obecně rozšířené představě, že nevidomí lidé mají absolutní sluch. Možná to zařídila bohyně Athéna a její had Erichthonius metodou lízání uší. Ačkoliv rád naslouchám moudrým lidem i hudbě, moje uši asi nebyly „líznuty“, absolutní sluch totiž nemám. Ale slyším ledacos, co moji vidící bližní nezaslechnou. Bude to asi větším využíváním tohoto smyslu, anebo – kdo ví?

A konečně – máme zde i první zmínku o bílé holi pro nevidomé. Teiresiás obdržel od Athény „berlu, s jejíž pomocí chodil s takovou jistotou, jako vidoucí“. Pravda, nevíme, jestli se jednalo o berlu bílou a jak byla dlouhá, jestli umožňovala chůzi technikou dlouhé hole. Nejspíše ano, když s ní mohl chodit jako vidoucí, přesněji jako vidící. Námi citovaný text totiž zaměňuje „vidoucího“ a „vidícího“. Teiresiás určitě byl „vidoucí“, což přesně znamená prorok, věštec, tedy ten, kdo vidí do budoucna a za hranice našeho zraku. Ale vidící nebyl, protože byl potrestán slepotou. Teiresiás tedy chodil jako vidoucí, neboť měl zvláštní schopnosti, a chodil do určité míry i jako vidící, jelikož asi prošel výcvikem v nějakém starověkém Tyfloservisu, kde ho naučili s holí chodit. Ostatně to slovíčko „tyflos“ v názvu tyfloservisu pochází z řečtiny.

Co však mýtus naznačil a žel nikdo zatím nezajistil, je mnohonásobné prodloužení života nevidomých lidí tak, jak se to stalo Teiresiásovi. Toho se třeba dočkají všichni lidé od vědců. Ale možná nám to nedali bohové proto, abychom se tady na zemi nemuseli vzájemně pobíjet a pojídat kvůli přelidnění. Ostatně vzájemné pobíjení lidí se děje i bez přelidnění.

Tak raději končím něčím veselejším. Beru svou bílou berlu pro nevidomé a jdu vyvěštit, jestli bude dostatek financí ve státním rozpočtu na služby pro osoby se zrakovým postižením. Doufám, že budu neomylný jako slavný Teiresiás. A pokud mi to nepůjde, nemusím za ním do řeckých Théb, stačí zajet do Brna. Snad mi pomohou tamní odborníci špičkového pracoviště podporujícího studenty se zrakovým postižením, totiž střediska Teiresiás při Masarykově Univerzitě.

P.S.: Brno je totiž s osobností věštce Teiresiáse ještě spojeno i jinak, básnicky. Brněnský básník Jan Skácel byl slepotou a osobností Teiresiáse inspirován k následující básni.

Ukázka:

Jan Skácel

Pláč pro hekububu

(nezvyklá grafická podoba patří k původní autorské verzi)

TEIRESIAS ČTE ZPRÁVU O KRÁLI OIDIPOVI NAPSANOU BRAILLOVÝM SLEPECKÝM PÍSMEM

Jsme vydluženi půjčil si nás čas
komu nás jednou vrátí' nevíme
tak jako nikdo neví
kdo splatí úrok z našich životů
A nikdy není záhy   ani přespříliš
zato však často pozdě    Oidipus
chtěl poznat pravdu    ano
po celý život o ni usilujme
nechtějme ji však mít
dokonce vlastnit    jako sandály a dům
Nepatří nikomu a všichni oslepli
kterým se podařilo prohlédnout
Takový byl i případ Oidipův     a bozi
pokud o ně jde
nejenom      oni     nám
i my máme co    bohům    odpouštět
A promiňte     že     tak přerývaně    čtu
úryvky     ze slepecké knihy života
Mám poraněný prst a písmena mne bolí

Konec ukázky.

Možná mi dáte za pravdu, že Jan Skácel sice nebyl věštec, ale jeho básně věští mnohé neuchopitelné v našich životech, třeba vyjádření o pravdě, kterou nemáme chtít vlastnit jako sandály nebo dům a k tomu možná varovně znějící slova „všichni oslepli, kterým se podařilo prohlédnout “.

Miroslav Michálek, Okamžik 2014