Když světlem i živobytím je hudba

Rozhovor s Janem Budínem, nevidomým učitelem hudby na konzervatoři a odborné ladičské škole Jana Deyla, který také koncertuje a skládá.

Byla Vám hudba potřebou, vysvobozením, nebo prostě údělem?

„Asi neřeknu nic originálního, když zkonstatuji, že jsem měl hudbu rád už jako malé dítě. Zprvu to byla především hudba populární, zejména desky Osvobozeného divadla, které mi rodiče pouštěli na stařičkém gramofonu. Později, když jsem začal chodit do klavíru, zjistil jsem, že existuje i něco jiného. V současné době je pro mě hudba zájmem i údělem.“

Jak to je s učením? Základní předpoklady cit, sluch, muzikálnost, manuální dovednost - to musí být více méně stejné u všech, k tomu ale přistupují enormní nároky na paměť.

„Je pravda, že člověk, odkázaný na čtení Braillova bodového notopisu či na poslech zvukové kazety, nesmí nechat svou paměť příliš zahálet. Ale na druhé straně je třeba říci, že se tím mozek zároveň trénuje a udržuje v kondici. Vedle sluchu se docela hodí i hmat, který v mnoha případech nahrazuje zrak, např. orientace na klávesnici apod. Požadavky na talent a píli jsou samozřejmě shodné s těmi, co vidí.“

Notové písmo je jen hrubým náznakem skladatelových zvukových představ. Je velice nedokonalé, a coby partitura ne vždy přehledné. Jak vypadá part či dokonce partitura pro Vás?

„Nevýhodou slepeckého notopisu je možnost pouze vertikálního zápisu. To znamená, že jednotlivé hlasy jsou řazeny za sebou a čtenář musí být schopen seřadit je správně pod sebe, což je pro představu mnohem více namáhavé než pamatovat si řádek po řádku.“

Učit se musíte nazpaměť - ostatně v konečné fázi tak činí i muzikanti vidoucí, alespoň většina sólových hráčů, ba i některé soubory komorní. Oni se mohou v nejhorším přece jen do svého partu podívat. Jak zajistíte, aby Vám paměť pokud možno neselhala? Spojujete memorování třeba s analýzou?

„Neocenitelným pomocníkem hudební paměti jsou co nejširší znalosti všeho, co s hudbou souvisí. Tím se vlastně jistí primární paměť notového zápisu a podle logiky se mi některé úseky mohou vybavit i v případě náhlého výpadku. Například znalost ostatních partů v komorním souboru mi vlastně napovídá i můj part.“

Pokud jde o souhru, to je věcí citu, ale tam, kde je dirigent... ostatně slyšel jsem cosi o nevidomém dirigentovi - v pedagogické praxi na hudebních školách to může být i nutnost...

„Pravda je, že když hraji sólový part s orchestrem, musím si v některých úsecích "zahrát na dirigenta", zvláště v okamžiku, kdy začíná orchestr se sólistou současně, nebo v místě tempových změn. Totéž platí i o komorní hře.“

Pokud vím hrajete sólově i koncertně. Posluchače - jejich množství i náladu lze vycítit - možná, že máte i určitou výhodu v soustředění, ale...nemíváte trému?

„Jistá míra trémy na pódiu je svým způsobem stimulujícím faktorem. Nutí totiž člověka k co nejvyššímu soustředění na výkon a odstínění všeho okolního.“

Jak vypadá konzervatoř pro nevidomé dnes, po těch třiceti letech....?

„Dnešní konzervatoř a odborná ladičská škola Jana Deyla vyrůstá z tradic Deylova ústavu pro slepé, založeného v roce 1910. Po složitých peripetiích se k dnešnímu statutu pod názvem konzervatoř propracovala v roce 1976. V současné době je na obou školách cca 110 studentů. Našim největším úspěchem zůstává fakt, že absolventi nacházejí uplatnění v oboru, který vystudovali, a to více než v 90ti procentech.“

Jsou vaši žáci nějak zřetelně víc nadaní, nebo je pro ně hudba spíš východiskem, možná, že téměř jediným?

„Nedá se říci, že by naši studenti byli více talentovaní než ostatní. Je také pravda, že jde mnohdy o východisko z nouze, protože v jiných oborech by je prostě nezaměstnali.“

Jaké nároky na ně máte, když musí ovládnout ještě jeden instrument. Nebo to je tak, že jeden nástroj je základní a druhý spíš jako doplněk?

„Vzhledem k tomu, že naše škola vychovává především učitele hudby, ukázalo se být výhodné zavést dvou oborové studium. Dva hudební nástroje jsou žádoucí především na malých ZUŠ. Je třeba říci, že první nástroj je hlavní obor a druhý nástroj druhý obor. Z toho vyplývá o něco nižší náročnost na úroveň druhého oboru.“

Časy se mění, je tu internet a s ním více možností, než skýtal pouhý zapisovací přístroj. Mimochodem - ten dovedl slepecké písmo, ale noty?

„Programy přímého převodu běžných not do slepeckého písma jsou prozatím v počátcích, ale při dnešní rychlosti rozvoje počítačů není vyloučeno, že se i zde brzy dočkáme uspokojivého řešení. První vlaštovky jsou už na světě.“

Dnes můžete převést i noviny přímo ve zvukovou podobu, alespoň někteří tu možnost mají. Jak to je s notami? Existují skladatelské programy, které mění noty na zvuk, ale nevím zda vám mohou být ku pomoci....

„Převod textu do zvukové nebo bodové podoby je dnes celkem běžnou záležitostí. Existuje i řada programů umožňujících nevidomým kompozici či práci se zvukem, ale přímý převod z běžných not do bodových, jak jsem již zmínil, ještě možný není.“

Není dnes už přece jen - aspoň pro někoho - lepším zajištěním existence internet, než namáhavé studium dvou instrumentů?

„Bohužel musím říci, že mezi zrakově postiženými je řada absolventů různých škol, týkajících se programování či práce s počítačem, ale problémem zůstává zaměstnávání těchto lidí. Děláme však vše pro to, aby se tento stav změnil.“

Určitě jsem cosi důležitého zapomněl, nebo prostě nepostřehl...takže sólo pro Vás i se závěrečným trylkem....

„Našim velkým pomocníkem - i přes bouřlivý rozvoj počítačů - zůstává zvuková technika (CD, MC). Je totiž možné učit se například i z magnetofonové kazety v případě, že nemáme k dispozici part ve slepeckém písmu. Nahrávky nám samozřejmě slouží také jako výukový materiál a Internet je v tomto směru též neocenitelným pomocníkem. Ještě hodně nevyřešených problémů zůstává před námi v oblasti propagace výkonu těch nejlepších interpretů mezi nevidomými a slabozrakými hudebníky. I zde si od internetu hodně slibujeme.“

Lubomír Fendrych