Chtěl/a byste něco vzkázat vidící veřejnosti, pomáhajícím institucím, úředníkům a politikům?

„Vzkázala bych ji jen to jediné: zkuste náš život alespoň jeden měsíc a uvidíte, proč jsou potřeba asistenti a kompenzační pomůcky. Dnes se čeká na pomůcku taky jeden rok.“

„Pro politiky a ty, kdo vymýšlí pravidla posuzování osob se zdravotním postižením: zamyslete se prosím nad tím, zda skladba posuzovaných úkonů a okruhů skutečně odpovídá danému zdravotnímu postižení. Chápu sice, že by to bylo náročné, ale jeden dotazník pro posouzení schopností mentálně retardovaných, nechodících i nevidomých? Proč musím jako nevidomá magistra tvrdit, že si neumím ani nakoupit, jen abych dostala příspěvek na asistenci a mohla tak zaplatit třeba známým za to, že se mnou pojedou pod stan?“

„Pomáhající organizace dělají v základu určitě prospěšnou práci, ale přílišné obklopení dalšími zrakově postiženými je možná kontraproduktivní. Celý život žiji v běžné společnosti, a tak se tak i chovám. Tak, jak postupně přicházely problémy, tak jsem se je učil řešit. Ale ne v rámci toho, abych se více podobal zrakově postiženým, ale tak, abych žil běžný život. Sice to byla cesta trnitější, ale myslím, že to byla cesta správná. Ale chápu, že u zcela nevidomých je to složitější. Jen jsem se potkal s příliš mnoha lidmi, kteří měli nějaký handicap a udělali si z toho super téma, jak jsou na tom špatně a jak jim všichni ubližují.“

„Veřejnost by měla být více naslouchající, například když na nás někdo bafne v metru, my řekneme, že je lepší oslovit, protože se lekneme, tak aby někteří nereagovali podrážděně. Nemusí se nás bát, nebát se ani pracovat s námi, často se stává, že vidící člověk jede raději asistovat vozíčkáři, což bývá fyzicky náročnější. Organizace by měly mezi sebou více spolupracovat, učit se od sebe navzájem, nebát se konkurence.“

„Přestože lidé se zrakovým handicapem mnohdy působí nemotorně a nešikovně, občas překáží a někam se cpou, mluví, kde mluvit nemají, usedají na židli do prázdna nebo se obrací na člověka, který vedle nich nestojí … prostě se pro vidící občas chovají nelogicky, jsou to – stejně jako lidé zdraví – myslící a citliví jedinci, kteří ve svém každodenním životě musí ve většině případů překonávat tolik překážek a složitostí, o kterých se vidícím ani nesní. I přes svůj těžký zrakový handicap jsou mnozí nevidomí veselí, vtipní, pro společnost užiteční a pilní.“

„Chtěl bych vzkázat vidící veřejnosti, aby se nebála komunikovat s námi nevidomými, jsme úplně stejní lidé jako oni, jenom rozdíl je ten, že nevidíme. Institucím a úředníkům bych rád vzkázal, aby se možná více zabývali problematikou nevidomých občanů.
Co se týká vzkazu politikům? Aby nespali ve sněmovně, aby se nad sebou zamysleli tak, aby mohli vymýšlet a hlasovat o zákonech takových, které by měly smysl, a aby neomezovaly zdravotně postiženou veřejnost. V předvolebních kampaních hlásají, že jsou tu pro lidi, tak by to měli plnit i během jejich období v parlamentu.“

„Nejlepší je zkušenost. Nechme je všechny žít týden se zavázanýma očima. Určitě by se mnoho změnilo.“

„Chce to více pochopení, empatie a zjednodušení různých zákonů a předpisů např. při žádostech o příspěvek na péči, kompenzační pomůcky a další.“

„Aby zlepšili podmínky pro chůzi nevidomých po městě, v menších městech je to velký problém.“

„Za základ rovných příležitostí pro ZP a nevidomé v dnešní době pokládám kompenzaci špatné dopravní obslužnosti. Všechno je ve společnosti organizováno a koncipováno na individuální přemisťování autem. To my nemůžeme. Východiskem by bylo dostatečné veřejné financování individuální dopravy pro nás. Ale to by bylo pokládáno za příliš nákladné (příspěvek na dopravu se směšně zminimalizoval) a také vy si určitě myslíte, že to je problém každého zvlášť: ať si na to vydělá, nebo si sežene sponzora či lidumilného souseda, nebo ať využívá veřejnou dopravu, která je ovšem stále plnější bariér. Také se počítá s obětavou službou ze strany rodiny. Ale co když nevidomý nebo zrakově postižený pár bydlí sám?"

„Předsudky vůči nám jsou historicky konstantní a žádné kavárny potmě jim neodpomůžou.“

„Tady to zkrátím pouze na poděkování organizacím jako je Okamžik, který drží vysokou úroveň služeb pro nevidomé. A zejména chci vyzdvihnout dobrovolnické centrum a poděkovat všem dobrovolníkům, kteří neváhají pomáhat. Přála bych si, aby takových organizací bylo více a to třeba i v menších městech. Praha mi v tomto smyslu přijde i hodně výjimečná. A samozřejmě bych si přála, aby takové organizace měly dostatečné financování a nemusely bojovat o holé přežití pod záplavou hromady papírování.“

„Pokud při setkání s nevidomým 'nebudete ve své kůži' a nebudete vědět, jak se zachovat, např. zda, jakým způsobem a nakolik nabídnout pomoc, chovejte se přirozeně, věcně a partnersky. Prostě s nevidomým slovně komunikujte. Když něco nevíte, nebojte se a zeptejte se. Nevidomý už nejspíš danou situaci řešil a odpověď zná.
Současná přetechnizovaná společnost nás zahrnuje spoustou vizuálních informací, přístrojů a nástrojů např. v podobě hardware a software. Nejrůznější změny jsou na denním pořádku. Proto je velmi důležitá přístupnost přístrojů, ovládání různých softwarů a aplikací v chytrých telefonech i v počítačích. A v neposlední řadě zajišťování alternativních řešení pro seniory, handicapované či jen pro lidi méně technicky gramotné.“

„Můj vzkaz by zněl asi takto:
Děkujeme, že nám pomáháte a že nám chcete pomáhat, abychom mohli žít plnohodnotným životem nejen v soukromí, ale i ve společnosti. Prosím, přijďte mezi nás! Věřím, že budeme-li spolu více komunikovat, lépe poznáte naše schopnosti a potřeby.“

„Chtěla bych jim vzkázat, aby při tvorbě zákonů respektovali připomínky organizací zdravotně postižených. Z absolutní většiny jsou na místě. Ukvapená rozhodnutí, jako je např. to o inkluzivním vzdělávání, mohou do budoucna způsobit problémy. Byla bych ráda, kdyby společnost postižené lidi vnímala jako osoby, které mají svou důstojnost a jsou velkou většinou svéprávné. Tedy aby lékaři nebo úředníci komunikovali s nevidomým a ne jeho průvodcem, aby měli základní pojem o tom, jak např. nevidomého vést na vyšetření, tj. nestrkat ho, apod. Veřejnost by měla vnímat postiženého člověka jako součást společnosti. Zároveň ale postižení by také měli ukázat svou osobnost a suverenitu a nepoukazovat jen na to, že za každých okolností potřebují jen pomoc. Tedy jinými slovy: Od společnosti pomoc brát, ale nějakým způsobem také něco společnosti dávat.“

„Důsledně pokračovat v prosazování praktické aplikace platných zákonných ustanovení ve společenské praxi.“

„Aby si politici uvědomili, že zachování pomáhajících institucí je pro nás důležité. Aby úředníci měli větší erudici. Aby pomáhající instituce měly více financí na svůj chod i na delší dobu než jeden rok a méně nesmyslné byrokracie. Zapálených odborníků pro věc je dost. Aby veřejnost nadále měla chuť nám pomáhat. A všem zúčastněným více empatie.“

„Chtěla bych za nás nevidomé především hodně poděkovat všem těm (a není jich málo), kdo se o nás zajímají, kdo s námi komunikují, kdo nám chtějí pomoci, vyrábí pro nás Braillské popisky na budovách a lécích, zprovozňují pro nás semafory, umisťují majáčky, vyrábí blindfriendly weby a mnoho a mnoho dalších věcí až po ty lidi, kteří se jen setkají s nevidomým v metru nebo na ulici a nabídnou mu pomoc. Už jen to samo totálně smaže veškerá drobná nedorozumění typu, že nás v dobré vůli zvedají ze země, tlačí nás před sebou jako živé štíty nebo nás dovedou někam, kam jsme úplně nechtěli... toho se vidící lidé bojí nejvíc, že nás něčím popudí nebo naštvou. Vše je o komunikaci. Komunikace a domluva vede vždy k vytouženému cíli. Mnozí vidomí vyprávějí příběhy, že nabídli pomoc nevidomému, který ji hrubě odmítl a ještě je málem ztloukl holí. To nám nevidomým samozřejmě nedělá příliš dobré jméno. Holt hrubci se najdou bohužel i mezi námi. A přesto vás prosím, nenechte se odradit. Za všechny nevidomé si troufám prohlásit, že každá taková nabídka pomoci je pro nás velmi cenná a usnadňující a předem vám za ni děkuji. Od městských rad a těch, co řeší infrastrukturu, bychom samozřejmě uvítali větší flexibilitu v řešení žádostí o zpřehlednění přechodů pro chodce, zprovoznění semaforů a podobných záležitostí v oblasti snadného pohybu po městě. A dále bych chtěla poděkovat za čerstvě zvednutý příspěvek na péči, to opravdu hodně pomohlo! Vím, že je v poslední době mnoho občanů nejrůznější barvy pleti, kteří se předhánějí o sociální dávky, a o to více si tohoto kroku z vaší strany cením. Díky ještě jednou. Na závěr držím palce nevidomým politikům, hlavně těm, které znám, a chtěla bych je povzbudit, protože jsou pro nevidomé obecně velikým přínosem.“

„Chtěla bych poděkovat lidem, kterým nejsme lhostejní. Každé pomoci si vážím.“