Špinavé kuře
V dobré pohodě jsme klábosily s kamarádkou a vzpomínaly na to, jak jsme se „díky“ nečekané záměně dostaly do situace, které se rády zasmějeme. O zrak přišla, když měla syny ve věku 12 a 7 let. Nezáviděníhodná situace. Kdyby aspoň jedna byla holčička. Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Začátky byly určitě těžké, na to jsme ani nevzpomněly. Časem se díky manželovi, než od nich odešel, později dětem dařilo zvládat základní úkony. Kluci prováděli ne jen kontrolu oškrabaných brambor, to šlo malému. Stále byla pod dozorem. Pak se o kamarádku staral bratr, který zanechal práce a stará se dodnes. Samozřejmě i další příbuzní pomohou, když je třeba. Jakmile maminka, synů babička, která občas přijede, už není mladice, se ujme žezla v kuchyni pak se stane, že je to jako po hře škatule hejhejte se.
Opět se stalo, že kamarádka byla sama doma a pekla kuře, na které se kluci těšili. Chystalo se na stůl a bombardovali mámu otázkou. „Co to dnes máme na oběd? To, že je kuře? Jak to, že je špinavé?“ Jeden přes druhého hledali chyby a protivili si pohledem krmi, na kterou se tolik těšili. Máma se jen divila, co si zase na ni vymysleli. Ochutnala kousek a pochopila. Sice chvíli váhala, chuť byla jiná než na jakou byli zvyklí. Degustovala až tomu tajemnu přišla na chuť. Nikdy by ji nenapadlo vymyslet si takový recept. Kuře mělo chuť zrnkové kávy. Babička šachovala se skleničkami s kořením a máma v domnění, že bere koření ani nevnímala, že bere něco jiného. Trvalo jí než vysvětlila a než pochopili, že se z toho neotráví, že není kuře špinavé. Ale říkala, že bylo opravdu dobré.
Zakysaná smetana
Abych nepomlouvala jiné, „sypu si popel také na hlavu“. Velmi ráda vařím a experimentuji. Nazmar u nás nic nepřijde. Na nákupy je lepší i pro mne, přestože vidím barvy a obrysy, když mi někdo pomůže potvrdit nebo vyloučit mé domněnky, že koupím to, co potřebuji. Sortiment zboží se neustále mění a v potravinách mám „dokonalý guláš.“ Kelímků s mléčnými výrobky je přehršel, kdo se v tom má vyznat, když nic nepřečte. Ne, že by člověk byl negramota, ale osud si s námi zahrál o to, kolik kdo unese. Také jsem šla mimo jiné koupit zakysanou smetanu a těšila jsem se na okurkový salát. Okurky jsem nastrouhala, přidala do nich vše podle naší chuti. Zbývalo jen dodat to nejlepší, zakysanou smetanu. Kelímek byl podle mne určitě smetana. Oddělám staniol a barva nebyla čistě bílá. Čichnu k obsahu a nějak lákavě to zavonělo. Zkusila jsem a „překvápko“ jsem snědla později, byla to sladká rýže, mléčná pochoutka. Salát byl tím pádem ostřejší než jindy, česnek bylo více cítit. Ale chutnal také.
Nakládaná červená paprika
Nakupovala jsem zeleninu a ovoce v našem malém marketu. Bylo to nějak kolem velikonoc. Na konci malého pultu, kde prodavačky vážily zboží jsem uviděla na vzdálenost asi metru „červený obsah ve sklenici“. Domnívala jsem se tutově, že je to nakládaná paprika. Prosila jsem prodavačku, aby mi ji donesla. Nevím jak se tvářila, takové projevy mé oči nevidí. Odbyla mne slovy: „Prosím Vás, kde vidíte papriku, vždyť to je svíčka na hroby!“ Vysvětlování nemělo cenu, poděkovala jsem, navážený nákup jsem uložila do košíku a myslela jsem si své. „Na každého jednou dojde.“ Přestože nikomu nic zlého nepřeju, ba naopak. Jen mi nebylo jasné, proč kolem velikonoc mají ještě „dušičkové“ předměty na pultech. Méně by mne překvapil košík kraslic, nebo Zajíček s mrkví.
Cestou domů si mé průšvihy filozoficky přeberu, v duchu se zasměju a hned se stavím za perfektními prodavačkami, které se mými „překlepy“ rády baví a udělám jim radost. Nic není lepšího než umět si udělat legraci sám ze sebe. Lidi to mají moc rádi. Ale zjistila jsem, že nad tím i přemýšlejí. Z toho mám radost ještě větší, protože když se s podobným člověkem setkají budou vědět, že není „padlý na hlavu.“ To je můj taktický záměr, jak by se dříve řeklo – osvětová činnost. Neboli Jak pravil Jan Amos Komenský, „škola hrou.“ Učit se je třeba celý život. Lenin byl přece hlava otevřená, nadarmo nám ve škole nevtloukali do „makovic,“ učiť sja, učiť sja,učiť sja!“
Marta Štablová
V Orlové 15. 9. 2007