Pomoc dobrovolníků očima nevidomých klientů
Dobrovolníci pomáhají nevidomým a jinak těžce zrakově postiženým jako jejich osobní asistenti doprovázením, vizuální pomocí při zajišťování chodu domácnosti, při využívání volného času nebo třeba při studiu. Přečtení dopisu, doprovod k lékaři nebo na úřad, vyplnění složenky, vybrání vhodné barevné kombinace oblečení při nákupu, společná turistika, návštěva kulturních akcí, rychlé vyhledání textu na internetu, orientace v knižních rejstřících v knihovně nebo doprovázení nevidomého rodiče s dítětem při procházce – to je jen malý výčet toho, čím se dvojice „dobrovolný asistent / nevidomý klient“ spolu zabývají.
Následující text je sestaven z výroků nevidomých a jinak těžce zrakově postižených klientů, jak zazněly na třech z řady jejich skupinových setkání. Je tedy jen malým nahlédnutím do množství zkušeností, které nevidomým a těžce slabozrakým spolupráce s dobrovolníky přináší. Zaznamenávání výroků včetně možnosti jejich anonymního zveřejnění probíhalo se souhlasem všech zúčastněných.
Na obyčejné nákupy mám manžela, na speciální ženské (koupit deštník ladící s oblečením a podobně) mám asistentky.
S asistentem chodíme po knihkupectvích, asistent říká, že sám má tak alespoň motivaci si tam zajít.
Moje asistentka se dostala do role manažerky mé svatby a moderátorky celého svatebního večera. V době před svatbou si obě asistentky vzaly pohotovost.
Nezávislost nevnímám v tom, že nikoho k ničemu nepotřebuju. Doufám, že i já asistenta svou přítomností také nějak obohacuju.
Je pro mne výzvou naučit se využívat čas asistenta, schopnost stát se manažerem vlastního času, být disciplinovaná a připravená, abych čas asistenta využila účelně. Zavedla jsem si předem připravený soupis potřeb a požadavků na něj, schraňuju papíry na třídění s ním a podobně.
Neříkám, že mám asistentku, ale že mám kamarádku. Jsem s ní každý den, alespoň po telefonu, a i to člověku hodně pomůže.
Moje asistentky (3-4) jsou taková moje druhá rodinka.
Překvapila mne nabídka na přechodné bydlení u asistentky po dobu rekonstrukce našeho bytu, tak velká důvěra ze strany asistentky pustit si mne (i mého muže) natolik do svého soukromí. Také mne překvapila její důvěra ke mně v oblasti peněz.
Asistent mi načetl manuál ke hře na japonskou flétnu. Chodíme spolu také na výstavy a koncerty a protože je asistent architekt, tak je to o to zajímavější.
Jako zbytkař si musím zvykat, že všechno nemusím dělat sám. Asistentka mi pomáhá při nákupu oblečení. (Pozn. Zbytkař = člověk se zbytkem zraku)
Asistence mne přivedla k tomu, že i bez ní toho dělám mnohem víc. Je pro mne vlastně jakýsi katalyzátor mých vlastních činností.
Asistentka mi pomáhá například při pohybu po internetu, pohybování se po škole, kde mi také čte nástěnky, společně chodíme do cvičení, na obědy nebo večeře, jen tak si sednout a popovídat, vzájemně si vypomáháme se španělštinou. Uvažujeme také o společné dovolené. Máme také společného kadeřníka. Mít asistentku mi dává jistotu, že cokoli si vymyslím, tak že mi ona dá odezvu, důvěřuju jí, jejím náhledům třeba na oblečení a tak.
Najednou mohu začít odmítat jistý druh pomoci od své maminky, ta má jiné oči než já
Překvapilo mě, jaké nároky bude asistence klást na mě.
Navigaci třeba v Tesku bych zvládl, i když je pro mne hodně náročná. Ale je to o tom, že nejen potřebuju koupit nové kalhoty, ale i tříbit svůj komunikační protokol, víc pozorovat svět. Vztah s asistentem je pro mne také dobrým sebepoznávacím procesem.
Asistence učí člověka strategii řešení a strukturování problémů.
Okamžik mi dal šanci pomocí asistence navštívit místa, na která jsem se od smrti svého otce nedostala.
Pro mne je důležitá reciprocita ve vztahu, moci asistenta na oplátku na něco pozvat, nějak se mu revanšovat.
Musela jsem se osvobodit od nepatřičných pocitů zavázanosti plynoucích z příjímání pomoci.
Co mi není příjemné - když je asistent přejemnělý, přezdvořilý, opečovává mě, je příliš opatrný
Někdo mi věnuje svůj čas, svou přízeň, svou invenci - a tady to začíná být zajímavé, je to taková vyšší komunikační.
Musím v sobě hledat schopnost asistentovi uvěřit v tom, co říká. Můj asistent sám nerad nakupuje, ale říká, že pro druhého mu to nevadí.
Nečekala jsem, že najdu sestru.
Asistence je především vztah, je to velká škola komunikace. Hodně se dovídám o sobě a zdokonaluju své komunikační umění.