Nezakrývejte nevidomým oči!

Jak lze nevidomému zakrýt oči? Jednoduše. Stačí vyřadit z provozu to, co mu na ulici zrak nahrazuje, tedy zneškodnit jeho hůl. Nebo zneškodnit ruku hůl držící. Mám uvést příklady? Jdu po chodníku a blížím se ke vstupnímu schodišti mně dobře známé budovy. Těsně před hledaným prvním schodem ke mně přiskakuje mladá žena, uchopí mou pravou ruku s holí a prudce s ní škubne nahoru právě v okamžiku, kdy bych holí asi nahmatal počátek schodů. Tím zlikviduje můj "prodloužený hmat", jehož funkci hůl plní, a zbaví mě možnosti zpozorovat, kde přesně schodiště začíná. Jak reagovat?…

Lze …plnou silou napadenou ruku tlačit opačným směrem a udržet tak hůl v žádoucí poloze, ale tlak vyvolává křečovitost a snižuje možnosti citlivého vnímání změn povrchu. Výsledek je pak stejný. Lze také hůl rychle převzít druhou rukou a začít s instruktáží. Tuto metodu volím nejčastěji a obvykle se ukáže, že dotyčná měla dobrý úmysl naznačit mi směr pohybu nahoru popřípadě zabránit nežádoucímu zakopnutí holí o nebezpečný schod.

Při nástupu na eskalátor to bývá ještě dobrodružnější, obzvláště u toho, co se řítí někam dolů do pekel. Tehdy nezkušený průvodce ruku s holí náhle tlačí prudce nahoru, aby nedošlo ke kontaktu hole s místem, kde začíná pohyb schodiště. Tím mě, snad ve snaze vyhnout se nějakému nebezpečí, zbaví kontaktu s terénem a já nezjistím, kde přesně je onen přechod z pevného na pohyblivé. Tím pádem mohu vstoupit na pohyblivou část v okamžiku, kdy čekám ještě pevnou. Nepříjemný pocit, když vám najednou ujíždí půda pod nohama…. Žádám proto čtenáře těchto řádků: Nezakrývejte nevidomým oči!

Slepci a němci

Nastoupím do vozu metra a hned u vchodu se opřu ze strany o bok sedadel. Za sebou sice ucítím nějaký pohyb, jako by se někdo zvedal a přecházel jinam, ale nevěnuji tomu příliš pozornosti. Následující stanici si za mnou na volné místo sedá přistoupivší cestující. Tak přece jen, zase mi někdo uvolnil místo a já se to nedozvěděl. "Aha, zase jeden němec." Všimněte si toho malého "n". Němcem nemyslím turistu ze SRN, ale člověka, který je němý. Kdyby totiž nebyl němý, nejspíš by mi klepnul na rameno nebo se dotknul mé paže a oznámil by mi, že si jde sednout jinam a já si mohu sednout na jím uvolněné místo….

Tentokrát pro změnu vystupuji z vozu metra a najednou mou pravou paži stiskne svěrák. Ne s velkým "S", ne pan Zdeněk Svěrák, ten by jistě také promluvil a pronesl nějaké laskavé a humorné slovo. Tento "svěrák" nepromluví ani v dalších minutách. Drží mě pevně, až bych měl chuť říct "Au!", ale neřeknu. Jsem přece chlap a ten němý člověk je chudák z té situace zaskočenější než já. Vážím si toho, že přes svůj vlastní handicap pomáhá nevidícímu bližnímu. Proto se ani já nic neptám. Mohl bych ho otázkou, na kterou by nemohl odpovědět, úplně rozhodit. To by ode mne nebylo fér. Tak mlčíme oba, on mě vláčí přestupními chodbami z trasy metra B na trasu A vždy v zatáčce učiní pokus o modřinu na mé paži. Mlčím v té věci a průvodce mlčí se mnou, co by taky měl dělat, chudák němý.

Nikdy jsem netušil, kolik je u nás němých lidí….

Miroslav Michálek