O výkopu

Nemyslím ten fotbalový výkop míče do neznáma, ale vstup do neznáma, které vzniklo vykopáním chodníku. Vlastně to nebylo tak složité.

Vyšel jsem ráno z domova, a jelikož jsem byl ještě pár desítek metrů od domovních dveří a před sebou jsem měl důležité jednání na chlebodárné instituci, tak jsem nebyl příliš soustředěn na to, co mi hlásila hůl. Pokud tedy něco hlásila, a to by měla, pak to bylo to, že neklepla kulatou koncovkou o asfaltový chodník, nýbrž narazila dolním článkem hole ze strany o hranu výkopu. Není to zase tak moc velký rozdíl z hlediska příjmu hmatové a zvukové informace, je to ale hodně podstatný rozdíl z hlediska bezpečnosti pohybu. Padal jsem tedy do neznáma, cestou jsem srazil jakési prkno asi umístěné přes výkop a pak jsem se ocitl v blátě. Měl jsem velké štěstí, že jsem si nerozbil obličej (popřípadě nezlomil vaz) o protější hranu výkopu, že jsem se dole nenapíchl na nějaký ten ventil. Byl jsem špinavý jako vepř, jak by se mělo spisovně říct, měl jsem odřené ruce a celý jsem byl rozhozený, jako by se jednotlivé části těla a končetin nemohly domluvit, jak se vzájemně spojit. Vylézal jsem ven a kolem chodili lidé, opravdu mi tentokrát nikdo nepomohl, i když mám jinak zkušenost, že lidé pomáhají. Asi se ochota pomáhat nevztahuje na zabahněná podezřelá individua lezoucí z jam.

Došel jsem domů, omyl se a žena mi ošetřila menší odřeniny na rukou. Zvedl jsem sluchátko a začal s telefonováním. Nevím, jak se přesně jmenovala ta instituce, snad správa komunikací nebo technická správa čehosi. Chtěl jsem pochopitelně mluvit s ředitelem, ale ten nebyl k mání. Paní sekretářka mě vyslechla a poradila mi, abych svou stížnost poslal písemně. Do třiceti dnů mi určitě pošlou odpověď. Vysvětlil jsem jí, že jsem před chvílí vylezl z výkopu a chci okamžité řešení, okamžité zajištění příkopu a potrestání odpovědného pracovníka. Jenže jsem dosáhl jen zopakování předchozího: dejte nám to písemně a do třiceti dnů vám odpovíme. Za hodinku jsem měl být na tom jednání a taky jsem byl. Právě nám chtěli odejmout dotace na základě nepravdivých informací od „konkurenčního“ pracoviště. Byl to vtip kosmu nebo kohosi jiného míchajícího občas „sodu okolností“? Výkop doslovný i symbolický během jednoho dopoledne. Od té doby si dávám pozor na cestu od prvního do posledního metru a za chůze pokud možno na nic nemyslím. Od té doby se snažím přeřadit na jinou rovinu myšlení, když mám jednat s institucemi typu správy komunikací. Je nutno sestoupit někam do přízemí myšlenkového paneláku a tam se napojit na příslušné úřednictvo. Od té doby také vím, že se dělají podrazy i v záležitostech sociálních a zdravotních služeb. Tolik poučení najednou, co by za to člověk nedal.

Závěrem jedno doporučení pro ty, kdo výkopy zabezpečují. Prkno přes příkop, vlající igelitový fáborek nebo cokoliv, co je umístěno až nad výkopem a ne metr před ním, to vše je skutečně výborné. Doporučuji koupit si čelenku, natáhnout ji přes oči a s nějakou hůlkou si jít vyzkoušet kvalitu těchto bezpečnostních opatření. Doporučuji to zejména ředitelům správy komunikací, jejich sekretářkám, majitelům firem inkasujícím odměnu za výše popsaná kuriózní zabezpečení a dalším spolupodílníkům těchto šarád.

P. S.
Jeden nevidomý funkcionář se mě po této epizodě zeptal: „Kdes měl hůl?“ Možná vás napadá, co jsem odpověděl. Po nějakém čase měl tento nevidomecký radikál poněkud natlučenou hlavu. Narazil na futro dveří v metru. Ne, nezeptal jsem se ho, kde měl hůl. Vím, co by odpověděl.

Z knihy Miroslava Michálka "Tady stojíte dost blbě"
Okamžik 2015