Ztráty dovedností související se ztrátou (oslabením) zraku, které mě nejvíc tížily (tíží).

„Číst klasický text, dojít si sama kam chci, chodit rychle, nikoho nežádat o pomoc.“

„Fotografování, hra na hudební nástroj z notového zápisu, menší samostatnost ve vedení domácnosti – nevidím na mytí oken, fleky na oblečení, pokecaný stůl, atd.).“

„Dovednost jezdit na kole jsem neztratil. Chybí mi schopnost zrakového vnímání architektury nebo výtvarného umění (ať už přímo nebo vyobrazení v publikacích). Velmi pociťuji ztrátu schopnosti rychlého čtení očima.“

„Špatně jsem nesla ztrátu svých koníčků a radostí, později jsem si uvědomila, že se ‚zhoršuji‘ ve všem, tedy i v mých povinnostech. S tím jsem se nesmířila dodnes. Nejprve jsem nesměla jezdit na kole, později jsem nemohla dělat ruční práce (např. vyšívání ubrusů, šití, pletení apod.) a nemohla jsem vykonávat zahradnické práce. Později jsem těžce nesla, že i domácí práce dělám pořád pomaleji a nebyla jsem ‚perfektní‘. Nejhorší okamžik nastal, když jsem přestala číst. Musela jsem přestat chodit do práce a to jsem cítila jako totální konec.“

„Nemožnost číst, kreslit a malovat, ztráta barev, ztráta očního kontaktu při jednání s lidmi.“

„Vcelku jsem ráda nakupovala, což nyní bez pomoci někoho vidícího nejde, což mě i štve, nemohu dělat se synem některé věci, na které je třeba vidět, ale myslím, že to mohlo vše ještě dopadnout hůř.“

„Ztráty zaměstnání, sociálních kontaktů, postupná redukce běžných činností, postupná závislost na druhých lidech.“

„Co jsem ztratil, se přebohatě nahradilo jiným.“

„Klíčové a nejhůře prožívané ztráty dovedností a schopností spočívaly zejména v těchto okruzích – postupné omezování schopnosti mít reálnou představu o vizuální podobě světa a s tím spojená informovanost a emoce – postupné omezování a v různé míře trvale redukované možnosti samostatného pohybu kdekoliv – postupné ubývaní možných samostatně zvládaných činností v běžném životě, tj. zabezpečování osobních věcí, domácnosti, rodiny, koníčků apod. – omezování, komplikování nebo modifikace mezilidských vztahů (ztráta možnosti neverbální komunikace s partnerkou, rodinou, kýmkoliv, míšení rolí s pomáhajícími osobami, nemožnost navazování kontaktu zrakem na akcích, vyloučení z některých druhů společenského života, potýkání se s předsudky a nevědomými negativními postoji vidících v nejrůznějších oblastech a situacích, nahrazování neverbální komunikace rozvíjením slovní komunikace apod.).“

„Nejvíc mne mrzí, že se nemohu věnovat fotografování a filmování, i když s tím stále koketuji bez zpětné oční kontroly.“

„Tuto profesi bez zraku dělat nemohu - byla jsem ošetřovatelka/sanitářka v nemocnici a práce mě opravdu bavila.“

„Neschopnost se vyrovnat zdravým lidem, neschopnost vidění na běžný text papír, PC, problém s orientací v prostoru apod.“

„Uvědomuji si, že šíře a výběr možností různých typů zaměstnání mě poměrně značně omezují, ovšem nespatřuji v tom vyloženou tragédii, protože kompenzaci lze využít jinými směry, které lze překonat i s absencí zraku např. v současnosti vyučuji soukromě angličtinu, hru na klavír, participuji v projektech ve spolupráci s rozhlasovými stanicemi v rámci aplikace Tapin-radio apod., tedy je nutné si vybudovat klientelu, a mít dobré renomé, lidé pak přijdou sami zrak/nezrak. Jediná limitace spočívá v potížích s mobilitou, kdy jsem schopen dojet na určitou zastávku MHD, ale nalezení místa bydliště klienta je prakticky nemožné, GPS jsou pouze orientační záležitosti, které podle mých zkušeností pěší trasy spíše nenavedou.“

„Totální ztráta svobody (nemohu dělat, kdy chci, co chci – čekání až si na mne někdo udělá čas, z činností, které byly relaxací, se stala úmorná dřina, a nebo to už vůbec nejde, pocit závislosti na okolí, existenční nejistota (jak se uživím, když nemůžu pracovat), strach z budoucnosti.“ „Omezení sledování filmů, kdy už se nemůžu podívat, jak se daná postava tváří, řeč těla, mimiku, ale jsem limitován pouze barvou hlasu, ze které musím všechno vyčíst. I když si pamatuju barvu a pohled na modravé moře či oblohu, na tisíce hvězd na noční obloze, na trávu, lesy, kopce, krajinu, přece jen jsou situace, kdy tohle všechno člověk logicky postrádá, a chtěl by znovu spatřit.“