Co mi nejvíce pomohlo (pomáhá)

„Fajn lidi, kteří mě berou, pomůžou, poradí, podpoří, popovídají si se mnou a vezmou mě ven na všechny možné aktivity.“

„Jednoznačně počítač, který mně multifunkčně nahrazuje věci, které bych bez něj dělat nemohl. Číst knížky či noviny, poslouchat rádio, poznávat nové lidi nejen z řad nevidomých, dozvídat se o nových akcích, které se konají, a kterých bych se mohl s přítelkyní účastnit. Sjednávat si srazy se známými lidmi.“

„Úsměv, praktičnost a nevtíravá účast.“

„Výuka s pracovníky Tyfloservisu, seznamování se s kompenzačními pomůckami a pomoc při jejich obstarávání.“

„Zůstali mi kamarádi z mládí, mám koníčky, kterým se mohu stále věnovat, na pracovištích nacházím lidi, se kterými se mi dobře spolupracuje. Myslím, že alespoň trochu mám to, čemu se říká smysl života.“

„Lidé znalí problematiky se schopnostmi efektivně vypomoci.“

„Poznání, že mám sílu to zvládnout a že to musím zvládnout sama. Život budu mít přijatelný a trochu hezký, pokud ho takový budu chtít mít. Naučila jsem se v tom špatném hledat i dobré. A taky vědomí, že vždycky může být i hůř.“

„Pomáhá mi to, že jsem dokázala přijmout postižení, celkově jsem se díky alternativnímu životu zklidnila a tím se mohu i lépe soustředit na to, co dělám a mohu dělat.“

„Rozhodně ozvučená technika, vodící pes, bílá hůl a komunita stejně znevýhodněných.“

„Když se mi daří být sama sebou a nesnažím se přizpůsobit nějaké představě, kterou si o mně stvořil někdo jiný.“

„Přijetí faktu, že jsem slabozraký; přijetí toho, že úměrně situaci si říkám o podporu.“

„Nejvíce mi pomohla chápající partnerka, aktivní život, smysluplná práce, hlubší lidské zájmy, včetně osobního rozvoje a určitě humor.“