Co bych v době ztráty (zhoršení) zraku nejvíce potřeboval od rodiny.

„Podporu, pochopení, porozumění.“

„Vcítění se do mé situace a čas se s ní vyrovnat.“

„Realistickou podporu a nezavržení (naštěstí jsem to měl).“

„Neformální zájem o můj život, např. jak se ti daří? Mohli by to někdy myslet vážně a trochu se zajímat. Ačkoliv – přemíra zájmu by mne nejspíš zabila.“

„Lásku, všestrannou podporu, ohleduplnost, laskavé slovo.“

„Důvěru, že situaci společně zvládneme. Prostor pro zkoušení toho, co je s handicapem dělat možné a co už ne.“

„Pochopení, pomoc a přizpůsobení se nové situaci.“

„Podporu celé rodiny, nejen matky, a to podporu poučenou.“

„Děti a manžel se snažili dle svých možností (taky se s tím museli srovnat), uvítala bych, kdyby prošli odborným školením – komunikace a doprovázení nevidomého. Od širší rodiny (rodiče, sourozenci) bych potřebovala více zájmu o problematiku a změnu chování. Můj problém úplně ignorovali. Myslím, že strašně podcenili celou situaci a dodnes nepochopili rozsah mého postižení.“

„Menší litování nad mým osudem, kdy mou ztrátou zraku trpěla mamka možná více než já. Je to přirozené, když rodiče vidí potomka v podobném stavu, smutku a beznaději se jistě neubrání, a je to i znak lásky, kterou k dítěti cítí. Je jim líto, co prožívá, chtěli by mu pomoct, ale nevědí, jak dál. Tato situace se odehrává na začátcích oslepnutí, ovšem s novou situací se musí obě strany vypořádat stůj co stůj. Hrozí totiž, že se dítě stane jakýmsi zvířátkem, které je nadneseně řečeno krmeno, hýčkáno, vozeno, a to je to největší ublížení, které rodiče dítěti dají, protože riskují, že se nejen neosamostatní, ale dokonce na nich zůstane závislé, neumí domácí práce, uklízení, utírání prachu, luxování, vytírání, vaření, jednoduše postarat se samo o sebe. To je největší tragédie dnešních rodičů, kteří si pomýlili integraci či asistenci s otročením.
Mí rodiče naštěstí takoví nebyli, a poskytli mi cennou výchovu, ze které jsem si odnesl řadu drahocenných zkušeností do dospělosti, jak nenalétnout, a jak se stavět k rozličným překážkám v životě tak, aby se člověk pokusil vykompenzovat ztrátu zraku nějakými fígly, kterými dosáhne téhož, jako kdyby viděl.“