Jak žijí zrakově postižení lidé

Úvod

V roce 2007 prováděla Akademie věd České republiky kvalitativní výzkumnou studii zaměřenou na život statisticky marginálních skupin v současné české společnosti. Jednou z dílčích zkoumaných skupin byli i lidé se zrakovým postižením.

Při výzkumu byly použity kvalitativní metody (zakotvená teorie). V rámci skupiny osob se zrakovým postižením bylo osloveno sedmnáct respondentů, s nimiž byly provedeny rozhovory. Závěry z výzkumu proto nemají statistickou výpovědní hodnotu, jsou spíše jakýmsi vhledem do života zrakově postižených.

Při výzkumu se vědci zaměřili především na následující témata:

- zaměstnávání osob se zrakovým postižením;

- partnerský a rodinný život.

Na následujících řádcích se pokusíme seznámit čtenáře s některými vybranými výstupy z této studie.

1. Zaměstnávání osob se zrakovým postižením

Zrakové postižení ovlivňuje celý proces získání pracovního uplatnění; volbu profese, vyhledání vhodného pracovního místa, přijímací pohovor i udržení získané pracovní pozice. Dle výzkumu prováděného Sjednocenou organizací nevidomých a slabozrakých ČR činí míra nezaměstnanosti u osob se zrakovým postižením 30%, jiné zdroje však uvádí až 80% nezaměstnaných lidí se zrakovým postižením. Nejvíce jsou ohroženi lidé s nízkou kvalifikací popř. s dalšími přidruženými znevýhodněními (matky, lidé starší padesáti let atd.). Získání pracovního uplatnění ovlivňují jak překážky na straně samotných zrakově postižených, tak i na straně zaměstnavatelů.

U zrakově postižených mohou představovat velký problém nedostatečně rozvinuté sociální a komunikační dovednosti, které je třeba uplatnit již u přijímacího pohovoru. Také míra sebeobsluhy je velmi důležitá. Z výzkumu vyplývá, že úroveň sebeobsluhy je ovlivněna prostředím, které zrakově postiženého obklopuje a obklopovalo - současná rodina, rodina, v níž vyrůstal, přátelé. Častěji bývají samostatnější ženy než muži.

Děti, které vyrůstaly na internátu, dobře zvládaly prostorovou orientaci, práci s kompenzačními pomůckami a dokázaly se o sebe brzy samy postarat. Tyto dovednosti jsou však draze vykoupeny narušením vazby s rodinou. U dětí, vyrůstajících v rodině, hraje důležitou roli přístup rodičů. Některé matky a otcové se domnívají, že dítě s postižením je třeba chránit a nenechávají jej vykonávat běžné činnosti. Dotazovaní často hodnotili velmi kladně, když jim rodiče umožňovali zapojovat se do běžného chodu domácnosti. Považovali to za důležitý vklad do života.

Dalším faktorem, ovlivňujícím získání pracovního uplatnění u zrakově postižených je také to, zda je zrakové postižení vrozené, zda je stabilní či progresivní, nebo zda se jedná o postižení získané. Lidé s vrozeným stabilním postižením se mohou lépe rozhodnout pro vhodné povolání odpovídající nejen jejich zájmům, ale i možnostem v souvislosti s jejich zrakovou vadou. Naopak lidé s progresivní vadou či získaným postižením jsou nuceni svou profesi měnit. Vzhledem k omezené nabídce rekvalifikačních kurzů určených pro zrakově postižené (košíkář, keramik, čalouník, masér…), mnozí nebývají se svou prací spokojeni.

Zrakově postižení se mnohdy cítí diskriminováni zaměstnavateli. Někteří uvedli, že již u přijímacího pohovoru se setkali s překážkami, např. zaměstnavatel nebyl ochoten zpřístupnit písemné materiály v přijatelné podobě. Zaměstnavatelé se mnohdy domnívají, že zrakově postižený nebude moci danou pozici vykonávat, protože nemají dostatek informací o problematice života lidí se zrakovým postižením. Někteří nevidomí a slabozrací se také domnívají, že zaměstnavatelé nechtějí přijmout zrakově postiženého, protože se obávají, že pokud se tento neosvědčí, bude obtížné s ním rozvázat pracovní poměr.

Pokud zrakově postižení nacházejí pracovní uplatnění, nejčastěji je to ve státních institucích či neziskových organizacích. Přestože by jim kvalifikace umožňovala nalezení pracovního uplatnění také v soukromém sektoru, obvykle se o tyto pozice neucházejí.

Nové možnosti pracovního uplatnění nabízí pro zrakově postižené obor informačních technologií. Díky kompenzačním pomůckám mohou nevidomí a slabozrací pracovat s počítačem a především využívat běžný software, který používají lidé bez postižení (MS Office).

Někteří odvážnější zrakově postižení se rozhodnou pracovat jako osoby samostatně výdělečně činné – např. maséři, IT-specialisté, překladatelé či učitelé hudby. Samostatná živnost jim umožní přizpůsobit pracovní podmínky – místem počínaje a pracovním tempem konče – svým potřebám.

Respondenti shodně uvádějí, že před rokem 1989 bylo snazší nalézt pracovní uplatnění. Velká část zrakově postižených pracovala jako telefonisté, maséři či učitelé hudby. Instituce nabízející tyto pozice pak cíleně vyhledávaly osoby se zrakovým postižením. Navíc díky omezenému přístupu k informacím (neexistoval internet) lidé při hledání pracovního uplatnění používali efektivnější způsoby hledání práce; kontaktovali známé nebo navštěvovali instituce osobně.

V současné době je nalezení pracovního uplatnění obtížnější nejen pro osoby se zrakovým postižením, ale i pro absolventy, maminky po mateřské dovolené a s malými dětmi, osoby starší padesát let. Na trhu převládá konkurenční boj, obecně je trh agresivnější. Pro získání pracovního uplatnění jsou nezbytnou podmínkou dobře rozvinuté komunikační a sociální dovednosti.

Velkým problémem je také úbytek pracovních pozic pro osoby s nízkou kvalifikací. Pozice telefonisty, kterou dříve vykonávali především zrakově postižení, v současné době již téměř zanikla, neboť telefonisté jsou nahrazeni digitálními telefonními ústřednami.

Dlouhodobě nezaměstnaní zrakově postižení si v některých případech nalézají alternativní náplň života. Muži se s touto situací hůře vypořádávají, neboť se domnívají, že nedostáli roli živitele rodiny. Často se pak věnují svým koníčkům nebo participují na chodu domácnosti. Ženy nalézají více uspokojení v péči o domácnost a o děti, což se pro ně stává alternativní a zároveň smysluplnou náplní. Dále se taktéž věnují svým koníčkům, příp. se vzdělávají.

Přestože je získání pracovního uplatnění ovlivněno mnoha faktory, největší podíl na něm má osobní přístup a osobní angažovanost.

2. Partnerský a rodinný život

Volba partnera je mimo jiné a nejen u zrakově postižených ovlivněna prostředím, v němž se jedinec nachází. Před rokem 1989 navštěvovali zrakově postižení téměř výhradně speciální školy, kde se také často seznámili se svým partnerem. Obvykle si nevidomí a slabozrací nalézají partnery a partnerky s postižením a to nejen zrakovým. Většinou však v páru bývá jeden z partnerů s lehčím stupněm zrakové vady.

Muži často preferovali partnerky s lehčím stupněm zrakového postižení či partnerky bez postižení, protože si nedokázali představit, jak by nevidomá manželka pečovala o domácnost a děti (obvykle tito muži sami tyto činnosti nevykonávali). Navíc se domnívali, že nevidomý muž může snadno nalézt partnerku bez postižení, neboť ženy rády pečují o druhé. Také se domnívali, že pro ženy je hledání partnera obtížnější, neboť zde chybí právě již zmíněný pečovatelský motiv. Dotazovaní muži hovořili o ženách jako o křehkých bytostech, které je třeba chránit.

Ženy obvykle otázku, zda jejich partner bude mít zrakové postižení a příp. v jakém rozsahu, neřešily, více je zajímala problematika dědičnosti zrakové vady. I když se však dědičnost postižení prokázala, rozhodly se pro založení rodiny. I když se pak narodilo dítě se zrakovou vadou, svého rozhodnutí nelitovaly. Ženy se často domnívaly, že muži bývají mnohdy nesamostatní a líní.

Ženy i muži však od svého partnera očekávali, že bude respektovat jejich zrakovou vadu, jejich možnosti a limity. Také shodně uváděli, že jsou-li ve vztahu oba partneři se zrakovou vadou, dokáží si lépe vyjít vstříc a více si rozumí.

Pro Okamžik zpracovala PhDr. Kateřina Kavalírová, 2014