Senior se zrakovým postižením

Všichni je dennodenně potkáváme; sedávají na lavičkách v parcích a vyhřívají si svá stará bolavá záda na jarním sluníčku, stojí shrbeni v obchodech a s malou lupou se snaží zjistit, kolik který výrobek stojí, pozorují děti hrající si na hřištích a přitom se přátelsky usmívají, nebo naopak hrozí holí klukům, kteří „lítají jako splašení“ a přitom radostně povykují. Možná si vzpomeneme na své babičky zachumlané v šátcích, které pekly báječné tvarohové buchty a makové koláče a na dědečky sedící v houpacím křesle, kteří nám vyprávěli strašidelné i úsměvné pohádky.

Málokdy se ale zamýšlíme nad tím, jak se cítí staří lidé, které vidíme kolem sebe. A možná ještě méně myslíme na to, že i my jednou budeme staří, i nám budou docházet síly a budeme potřebovat pomoc druhých – těch mladších. Těch, kterými jsme nyní my.

O stárnutí a stáří

Stáří je závěrečnou etapou našeho života – cílovou rovinkou, kterou jednou všichni poběžíme. Stáří je období, kdy nám ubývá fyzických i psychických sil. Je to ale také doba, kdy můžeme zúročit nabyté životní zkušenosti.

Stáří lze prožít v pokoře, klidu a harmonii, ale také v hořkosti, bolesti a zlobě. To, jakým způsobem prožíváme své stáří, ovlivňuje celá řada faktorů; životní styl, na jaký jsme zvyklí, povahové vlastnosti, prostředí, které nás obklopuje a jehož jsme součástí, zdravotní stav… Stejně jako v ostatních životních etapách máme i ve stáří specifické fyzické, psychické, sociální i spirituální potřeby, což by měli mít na zřeteli především ti, kteří o staré lidi pečují.

Jak již bylo řečeno, ve stáří dochází k úbytku fyzických i psychických sil. Mnohdy lze jen těžko posoudit, zda spíše vlivem stáří či nemocí s ním mnohdy spojených. Stáří samo o sobě však není nemoc a někteří senioři mohou prožít tuto etapu relativně ve zdraví.

Jak rychle nám budou ve stáří ubývat síly, je záležitost individuální. Obecně však platí, že lépe si udrží kondici lidé aktivní, s optimistickou myslí, s rozvinutými sociálními kontakty, s vírou. Dědečkové a babičky, říkejme jim dále důstojně a trochu oficiálně „senioři“, mohou sami přispívat ke své osobní pohodě. Pokud však nemají senioři dostatek podnětů a nejsou s to si je sami zajistit, dochází u nich mnohdy k pasivitě, apatii a následné depresi.

Subjektivní vnímání kvality života seniorů ovlivňuje prostředí, v němž se nachází. Mnozí z nich si přejí zůstat se svými blízkými, což se ovšem ne vždy podaří, a tak někteří staří lidé tráví své poslední dny v zařízeních určených pro seniory. Pobyt v zařízení sice nenahradí kontakt s nejbližšími, mohou zde ale navázat nové sociální vztahy s vrstevníky, což jim jistě pomůže překonat pocit osamění. Mnohá zařízení nabízejí skutečně profesionální celodenní služby, které často rodina zajistit nemůže ani s pomocí terénních služeb, které jsou finančně náročné.

O zrakovém postižení u seniorů

V období stáří může docházet k pomalému zhoršování zraku, které někdy končí i úplnou slepotou. Mnohé zrakové vady však lze v současné době již upravit či zcela odstranit drobným zákrokem.

U seniorů se nejčastěji setkáváme s následujícími zrakovými vadami:

- šedý zákal,
- zelený zákal,
- dalekozrakost

Šedý zákal je velmi rozšířené onemocnění. Dochází při něm k postupnému zakalení čočky. Dotyčný má pocit, jako by se díval přes matnou záclonu. Tuto vadu lze vyřešit implantací čočky. Zákrok se provádí ambulantně.

Další poměrně častou zrakovou vadou je zelený zákal (glaukom). Dochází při něm ke zvyšování nitroočního tlaku, následně zhoršenému vidění, a pokud není tato vada včas diagnostikována a léčena, může dojít až k úplnému odumření zrakového nervu či odchlípnutí sítnice. Zde je nutná pravidelná kontrola nitroočního tlaku, který lze snížit pomocí očních kapek či chirurgického zákroku.

Poslední zrakovou vadou, kterou zde zmíníme, je dalekozrakost, která se může začít projevovat již po čtyřicátém roce života. Dotyčný jedinec začne mít potíže se zaostřením do blízka. Zpočátku mu pomohou „dlouhé ruce“, časem se ale neobejde bez brýlí.

Ačkoliv si moderní medicína dokáže poradit s mnoha zrakovými vadami, zůstává stále mezi starými lidmi mnoho nevidomých či těžce zrakově postižených.

O zrakově postižených seniorech

Na následujících řádcích se budeme zabývat problematikou seniorů, kteří ztratili či ztrácejí zrak v průběhu stáří, a tudíž nemají osvojené speciální dovednosti, jakými jsou např. chůze s bílou holí, práce s kompenzačními pomůckami či sebeobsluha.

Zrakové postižení ve stáří sebou přináší především izolaci, zejm. pokud žije senior osaměle, a to izolaci nejen od lidí, ale také nedostatek informací. Pro instruktory specifických dovedností nebývá snadné staré lidi motivovat k učení se nových postupů. Řada seniorů se domnívá, „že už to nestojí za to“, mnohým chybí dostatek sebedůvěry. Obávají se, že novou činnost nezvládnou (práce s elektronickými pomůckami). Překážkou mohou být i obavy rodiny ze vstupu cizí osoby (např. sociálního pracovníka a instruktora) do prostředí seniora a jeho rodiny.

Dalším faktorem ovlivňujícím práci se zrakově postiženými seniory jsou přidružená onemocnění, zejm. pak ta, která se týkají mobility. Potřebuje-li starý člověk při chůzi používat opěrnou hůl, bude pro něj obtížné a možná i nemožné používat zároveň orientační bílou hůl pro nevidomé. V současné době jsou k dispozici bílé opěrné hole, které sice nepomáhají zrakově postiženému seniorovi při orientaci, neboť plní pouze opěrnou funkci při chůzi, svou bílou barvou však signalizují okolí, že chodec s holí špatně vidí. To je životně důležité při přecházení vozovky a také jako upozornění na možnou potřebu pomoci v obtížnějších situacích.

Ztráta zraku přináší mnohdy také ztrátu koníčků. Některé lze dále provozovat díky kompenzačním pomůckám. Mnoho seniorů rádo čte, zabývá se ručními pracemi či podobnými činnostmi, k nimž je zapotřebí zrak. Pro kompenzaci jeho oslabení lze využívat optické pomůcky. Práce s lupou nebývá pro starého člověka tolik náročná jako např. práce s kamerovou televizní lupou. Navíc ji může mít stále při sobě.

Někteří senioři využívají služby Knihovny a tiskárny pro nevidomé K. E. Macana, kde si mohou půjčovat knihy namluvené. Stačí pak, aby se naučili obsluhovat MP3přehrávač.

Zrakově postižený senior se také může naučit využívat pomůcky pro domácnost a sebeobsluhu a osvojit si některé specifické postupy. V tom mu mohou pomoci instruktoři sebeobsluhy (pracovníci Tyfloservisu, o. p. s.).Spolu s instruktorem se nevidomý klient naučí, jak si připravit oběd bez zraku, jak využívat nejrůznější pomůcky – indikátor hladiny, mluvící váhu, různé hmatové odměrky, mluvící hodiny a budíky. Pomůcek, které mohou usnadnit život i v pozdním věku je celá řada. Jejich obsluha bývá poměrně snadná.

Velkým problémem nejen zrakově postižených seniorů je osamělost. Pryč jsou doby, kdy bylo běžné vícegenerační soužití, a tak si mnohdy senioři musí poradit sami. I zde jim mohou pomoci některé organizace poskytující sociální služby. V současné terminologii zákona o sociálních službách jsou na pomoc k důstojnému a aktivnímu stáří například určeny sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením. Lidově řečeno – pro seniory různí poskytovatelé sociálních služeb pořádají různé kluby, kroužky i kurzy, které nabízejí možnosti setkávat se s jinými, udržovat se v kondici a třeba se i něco praktického naučit, co pomůže v kontaktu s vnoučaty, jako je využívání počítače.

Senioři se zrakovým postižením mohou být také potěšeni aktivitami místní odbočky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR nebo jiným společenstvím, např. při místní Charitě ČR nebo Diakonii ČCE.

Pokud potřebují senioři pomoc v otázce péče o domácnost, mohou využívat pečovatelskou službu. Proškolené pečovatelky jim pomohou při úklidu domácnosti, praní prádla, popř. jim donesou nákup.

Některé organizace, poskytující služby osobám se zrakovým postižením, realizují také dobrovolnické programy. V Praze takto pomáhá přibližně 150 nevidomým klientům stejný počet dobrovolníků v největším dobrovolnickém programu ČR ve sdružení Okamžik. Pro seniora se zrakovým postižením je vybrán vhodný dobrovolník a dvojice se pak pravidelně potkává. Dobrovolník může starému člověku pomoci s činnostmi, na něž mu už nezbývají síly, může mu předčítat knihy, pomoci s domácí administrativou či mohou společně vyrazit na procházku. Z dvojice klient-dobrovolník se tak časem někdy stávají i přátelé.

Při překonávání samoty může velmi pomoci vodicí pes. Pro starého člověka je vhodný klidný pes. Je však třeba, aby byl senior mobilní, neboť pes – a to i ten sebeklidnější a sebemenší – prostě trochu pohybu každý den potřebuje. Pes bude nevidomého bezpečně provázet na jeho cestách na nákupy, jen tak na procházku, nebo za přáteli. Pes je nejen průvodcem, ale mnohdy také zprostředkovatelem kontaktů s okolím. Nejen že nevidomého doprovodí k přátelům, ale zároveň se sám může stát přítelem. A jak známo, přítomnost zvířete může být i léčivá.

Péče o zrakově postižené seniory v České republice se opírá o zákon o sociálních službách, který kromě zmíněných aktivizačních služeb podporuje průvodcovské a předčitatelské služby pro zrakově postižené, odborné sociální poradenství i domovy pro osoby se zdravotním postižením, jakými jsou Palata - Domov pro zrakově postižené v Praze a Centrum sociálních služeb pro osoby se zrakovým postižením v Brně-Chrlicích. Senior se zrakovým postižením může získat finanční podporu formou příspěvku na péči, který je určen na nákup sociálních služeb od profesionálních poskytovatelů nebo od osob blízkých.

Ztráta zraku ve stáří je bezpochyby náročnou životní situací, s níž se takto postižený bude muset vypořádat. Pokud žije v pomáhající rodině, náročná situace se nejspíše bude týkat také jejích členů. Přes nejrůznější problémy nemusí ztráta zraku ani u seniora znamenat konec smysluplného života. I v seniorském věku lze žít bez zraku relativně spokojený život.

Náš život je do značné míry takový, jaký si jej vytvoříme. Je důležité mít podporu okolí – lidskou, materiální, duchovní… Stáří však vyžaduje v různé míře pomoc jiných lidí, ať rodiny a přátel nebo v případě potřeby profesionálních pracovníků. To, jak nakonec náročnou situaci zvládneme, je na každém z nás – všichni budeme jednou seniory a všichni můžeme seniorům pomáhat zvládat to, co sami už zvládat nemohou.

Zdroje.:
Bělovová Dolejší, I.: Speciálně andragogická intervence u zrakově postižených seniorů v rezidenčním prostředí, PedF MU, Brno 2009
http://www.braillnet.cz/sons/docs/tl99/01.html
http://www.i-senior.cz/jak-na-ocni-vady/

Další informace:

Michálek M., Vojtíšek P., Vondráčková J.: Váš nevidomý pacient, Okamžik, Praha 2012
Michálek M., Vondráčková J.: Praktická pomoc lidem ztrácejícím zrak a těm, kteří jim pomáhají, Okamžik, Praha 2013

Pro Okamžik zpracovala PhDr. Kateřina Kavalírová, 2014