Co pro Vás bylo důležité při výběru porodnice?

„Lidský přístup, možnost nadstandardu, respekt porodního plánu, menší porodnice, kde mají více času, kontakt s personálem, prohlídka porodnice, dula a otec dítěte při porodu.“

„Abych tam mohla v klidu odrodit, aby tam mohla se mnou být dula i tatínek u porodu a aby vše probíhalo v klidu a ne aby to bylo nalinkované.“

„Bylo toho určitě víc, včetně přístupu a postoji k nevidomým. Protože jsme ale oba nevidomí, vyhrála praktičnost, dostupnost a porodnice v místě bydliště, než jiná vzdálená v dalším městě, kde by bylo třeba dojíždět, což by přineslo další nepříliš vhodné komplikace.“

„Rodila jsem v okresním městě, aby to bylo dostupné rodině.“

„Porodnici jsem nevybírala, rodila jsem ve fakultní nemocnici v našem krajském městě.“

„Vzdálenost od domova, zkušenosti známých a přátel.“

„Moc jsem to neřešila, asi jen dostupnost.“

Jak k vám přistupovali zdravotníci v době porodu a při prvotním nácviku péče o dítě?

„Co se týká péče o mě, jak při porodu, tak po porodu, opět si nemohu na nic stěžovat. Daleko horší už byl přístup dětských sestřiček. Když jsem chtěla ukázat koupání miminka, sestřička mi nechtěla moje vlastní dítě dát vykoupat, myslela si, že mi bude stačit, když mi to jen popíše a dceru bude koupat sama. Já se ale tenkrát nedala a trvala jsem na tom, že si chci svojí dceru vykoupat sama. I když jsem si vyslechla, ať si to raději nechám na doma, že mi dcera může spadnout, tak poté, co jsem sestřičce řekla, že se to samé může stát i jí, mi nakonec dceru dala do náruče a já si jí vykoupala. Když jsem pak dceru přebalila a oblékla, sestřička už se neodvážila nic namítnout.“

„Všechno bylo úplně přirozené a tak, jak jsem si to představovala. Personál mi vyšel vstříc ve všem, v čem jsem potřebovala.“

„Personál porodnice byl perfektní až na to, že mi dceru nechtěli nechávat na pokoji, když jsem tam neměla nikoho vidícího, což bych určitě chtěla změnit. A to věčné dokazování – kolikrát se chodili dívat jak přebaluji, a pořád nějak nevěřili. Chtěla bych změnit, aby dali nevidomým více důvěry, protože když by něco potřebovali, sami si řeknou.“

„Tak tohle je oblast, která byla zatím pro mě od doby těhotenství až do teď nejtěžší. Co se týká samotných porodníků a jejich přístupu, nemohu si na nic stěžovat. Přistupovali ke mně hezky, bez problémů, vše mi vysvětlili, popsali a vždy jsme se na všem, co bylo třeba, domluvili. Ani na šestinedělí jsem se nesetkala s nijak negativním přístupem. Sestřičky tak normál v pohodě a nijak se nechovaly škaredě, naopak vše bylo dobré. Paní vrchní sestřička se mi na pokoj snažila vybírat slušné a neproblémové maminky, což se jí dařilo. Velmi nespokojená jsem však byla s přístupem většiny sestřiček na novorozeneckém oddělení a stejně tak i lékařů. Projevovali k nám velkou nedůvěru, kladli mi otázky typu: Jak poznám, že je dítě pokakané. Jak poznám, že je láhev plná, či prázdná atd. A dokonce na mě poslali v porodnici na pokoj jejich místní sociální pracovnici, která se mě ptala na různé otázky. Nakonec jsme si s ní ale dobře porozuměli, poradila mi ještě ohledně různých doplatků a zjistili jsme, že máme společné známé. Nedůvěru ze strany lékařů to však bohužel neprolomilo.“

„Péče a chování ženských sester a lékařů byla velmi milá a určitě se snažili chápat mou situaci. Přístup dětských sester byl plný předsudků vůči nevidomé ženě-matce. Určitě by vylepšilo situaci, kdyby byla oboustranná komunikace. Já jsem trpělivě vysvětlovala, ukazovala, ale bylo to marné. Pokývali a nic se nezměnilo.“

„Měla jsem skvělou zkušenost se sestřičkou, která mě chystala k porodu, jako by byla z jiného světa…, protože ostatní personál, tedy sestry na novorozeneckém, mi moc nedůvěřoval, pouze dětská lékařka byla také dobrá a při nácviku péče o miminko byly skoro lepší sestry – žákyňky.“

„Přístup zdravotníků byl normální, rodila jsem císařským řezem, takže děti jsem u sebe neměla, pouze na kojení. Co se týká nácviku péče o dítě, tak se žádný nácvik nekonal. Nikdo mi nic nevysvětlil a ani neukázal, vlastně jsem svá miminka viděla vždy poprvé, až když jsem přijela z porodnice. Snad dnešní doba již pozitivní změny přinesla. Ale hlavně si myslím, že by zdravotníci měli se zdravotně postiženými matkami dostatečně komunikovat. Ne každá matka se sama ptá, někdy to může být i ostych a částečně i nedůvěra k personálu.“

„Lékaři a sestry u porodu byli bezchybní, přestože se do té doby s nevidomou rodičkou nesetkali. Při nástupu do porodnice přijímající lékař ihned instruoval sestru, aby mne provedla po oddělení a vše mi ukázala. Při nácviku péče o dítě byly z počátku sestry trochu bázlivé a nejisté a nevěděly, jak některé věci ukázat, ale brzy jsme se domluvily a vše bylo v pořádku. Pomohlo i to, že většinu věcí jsem věděla z Tyfloservisu. Pouze jedna z dětských lékařek se chovala velmi nestandardně a přesto, že bylo vše v pořádku, odmítla nás pustit domů v běžném termínu. Nejprve bez mého vědomí sháněla možnost nějaké asistence po odchodu z nemocnice, a když jsem to odmítla a ona se dověděla, že manžel chodí do práce, trvala na tom, že mohu domů až po víkendu, až si vše důkladně procvičím. Zdržela mne tedy v porodnici o dva dny déle, ovšem oficiálně to mělo být kvůli novorozenecké žloutence. Sama lékařka mi už nic z toho neřekla, už jsem ji neviděla. Vše jsem se postupně dověděla od sester, i pravý důvod prodlouženého pobytu v porodnici. Ocenila bych, kdyby mi vše alespoň sama řekla a byla ochotna si o tom promluvit, ale nekomunikovala a ani při péči o miminko mne neviděla. Situaci zhodnotila pouze na základě mé slepoty a nikoli dle skutečné situace. Nepomohla dokonce ani intervence sester. Samotný prodloužený pobyt v porodnici by mi nevadil, ale jednání lékařky ano.“

„Lékaři a sestry z ambulance i z šestinedělí byli skvělí, taky anesteziologové byli báječní. Akorát neuměli správně doprovázet, ale nechali se „proškolit“. Dětské sestry byly naopak úplně tragické. Nejprve mi nechtěly nechat dítě na pokoji a chtěly, abych si ho vyzvedávala, jen když u mne byla vidící návštěva. Taky nácvik byl k ničemu, protože nebyly schopny vše slovně komentovat. U druhého dítěte už jsem si vydobyla, že budu mít dceru na pokoji u sebe – ale opět se to neobešlo bez výhrad. Navíc nerespektovaly požadavky rodičů – např. když jsem nechtěla přikrmovat Nutrilonem.“