„S pediatričkou bohužel dobré zkušenosti nemáme. Dcera k ní chodí od půl roku, kdy jsme se přestěhovali do nynějšího bytu. Pediatričce se při každé kontrole nelíbilo, že je dcera hubenější, že není podle tabulek. Pořád se mě ptala, jak dcera jí a zda mi někdo pomáhá. Připadá mi, že se pediatrička nemůže vyrovnat s tím, že se coby nevidomá starám o dceru. Pořád mě přesvědčovala, ať mi s dcerou pomůžou asistentky, že určitě s nimi bude jíst lépe než se mnou. Musela jsem ji ubezpečit, že pokud dcera nechce jíst se mnou, tak nebude jíst ani s nikým jiným. Při osmnáctiměsíční kontrole jsem si vyslechla, že je dcera podvyživená. Už dlouho uvažuju o změně pediatra, zatím jsem ale nebyla úspěšná.“
„Ano, změna pediatra pro absolutně nelidský přístup a změna ortopeda ze stejného důvodu.“
„Ano vše řešili s asistentkou a ne se mnou, ale už jsem si je vycvičila.“
„Na dětské lékaře mám štěstí, tam problém nebyl. Ty nastaly jen např. když jsem musela s ročním dítětem na pohotovost, kvůli podezření na zánět středního ucha, kdy se mě pan lékař zeptal: „zda není protiprávní, aby dva nevidomí měli děti.“ Tenkrát se mě zastala sestřička, která měla s panem doktorem službu a řekla mu jasně, že to protiprávní není a že přece vidí, že jsme slušní, dobře oblečení, dítě je hodné, nezanedbané, tak to bylo pak v pořádku. Pak už se mi u specialistů nic takového naštěstí nestalo.“
„Ne, byli vždy vstřícní.“
„Ano, u pediatričky se po čase změnila zdravotní sestra a ta navrhla, jestli by neměl jít na mateřskou manžel. Musela jsem ji usměrnit a změnili jsme ordinaci, kde nebyl žádný problém.“ „Nikoli, spolupráce s pediatričkou i ostatními lékaři byla vždy výborná.“ „Ne, sestřička i lékařka jsou velmi milé a vstřícné.“