Co vám během této doby nejvíce pomohlo?

„Určitě mi moc pomohla rodina, dále spolupráce s ranou péčí a dobrovolnice z Okamžiku.“

„Internet, internet a internet. Tam člověk najde lidi, rady, možnosti, …“

„Dula a pár dobrých přátel na které je vždy spoleh.“

„Babička.“

„Vnitřní síla a odvaha se do všeho pustit a vědomí, že mě každý krok, který podnikneme s dítětem samostatně, posune dál. Také podpora okolí a blízkých a samozřejmě i možnost si o těchto záležitostech s někým popovídat.“

„Opora v manželovi a dnes slova dcery, že jsme se o ni dobře starali a nutili ji k určitým povinnostem a dodržování určitých zvyklostí, např. určitá hodina jít spát, vrátit se v určenou dobu domů.“

„Zdravý přístup a nadhled manžela a okolí.“

„Pomoc vidících osob v okolí.“

„Nejvíce mi pomáhal manžel a při druhém dítěti jsem zapojila i staršího syna. Od malinka se učil, že špatně vidím a že někdy potřebuji jeho očička.“

„Pomohl mi hlavně manžel, který je unikátní svou tolerancí a otevřeností, také co se týká rozdělení mužské a ženské práce. Do dneška se společně podílíme na spoustě věcí. Rozdělujeme věci více podle svých silných stránek než podle pohlaví.“

„Odpočinek během odpoledního spánku dítěte… :o) Ale skutečně, největší pomocí asi je, moci si od dítěte na chvíli odpočinout a nabrat nové síly a klid. Ať už alespoň někdy si udělá čas na hlídání tatínek nebo můžeme jít k příbuzným, kteří se dítěti chvíli věnují, nebo se scházíme s maminkami, kde se děti zabaví a hlídají tak nějak všichni všechny, vždy je to příjemný odpočinek a změna od stereotypu a neustálé pozornosti zaměřené na dítě.“

„Můj manžel, který je mi velkou oporou. Syn, který je v současné době už významnou vizuální pomocí. A taky bezva parťák-)“