Návrhy nevidomým lidem pro komunikaci a spolupráci s vidícími

1. Statisticky na jednoho nevidomého člověka připadají tisíce vidících. Pokud je nevidomý vstřícný a komunikativní člověk, pak je dosti pravděpodobné, že k sobě bude přitahovat lidi s obdobnými vlastnostmi ve smyslu přísloví: „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.“

2. Pokud je začátek komunikace na nevidomém, pak je praktické, když nevidomý zcela otevřeně a přesně popíše svou potřebu a nebude spoléhat na to, že vidící je o potřebách nevidomých informován a sám domyslí, co je zapotřebí.

3. Není li patrné, že nevidomého někdo vnímá, je pro něj nejjednodušší o pozornost jednoznačně a zřetelně (třeba i hlasitě) požádat a zjistit, s kým lze nadále jednat.

4. Vidící lidé mohou mít zkreslené představy o možnostech a schopnostech nevidomých a to oběma směry. Někteří předpokládají, že nevidomí zvládají téměř vše a jiní naopak, že vůbec nic. Proto je důležité, aby nevidomý člověk o svých možnostech v projednávané záležitosti poskytoval vždy pravdivé a srozumitelné informace.

5. Nevidomí lidé mají právo požádat o informaci a pomoc, vidící lidé však nemají povinnost tuto pomoc poskytnout, pokud to není jejich pracovní povinnost.

6. Nevidomý má právo odmítnout nabízenou pomoc. Kritériem přijetí cizí pomoci může být osobní bezpečnost a pohoda. Raději odmítnout zavčas a slušně než později a rozčíleně.

7. Pokud vidící doprovází nevidomého, který nemá bílou hůl, může tím vzniknout dojem, že vzájemně se přidržující dvojice má k sobě blízký (např. partnerský) vztah. Proto může být vhodné se dotázat, jestli odstranění bílé hole nezpůsobuje průvodci rozpaky.

8. Pokud se nevidomý dostatečně neorientuje v situaci, měl by se zeptat. Pokud cítí neklid a nejistotu u průvodce, může se na příčinu taktně zeptat. Otevřená a vstřícná komunikace pomáhá budovat vztah vzájemné důvěry a úcty.

9. Nabídne-li někdo nevidomému pomoc s nákupem potravin, neměl by nevidomý po něm rovnou chtít uvařit oběd.

10. I když někdo rád a třeba pravidelně pomáhá nevidomým z nejhlubších osobních pohnutek, neznamená to, že kromě poděkování nemůže být odměněn třeba nějakým drobným dárkem.

Součástí brožury „Jak dobrovolníci pomáhají nevidomým“;
Ing. Miroslav Michálek;
Okamžik 2006.