Jak se ve světě cestuje se zdravotním postižením

V příspěvku Ing. Aleny Houserové o cestování přinášíme informace o tom, jak je v řadě zemí upraveno cestování zdravotně postižených ve veřejných dopravních prostředcích, jaké mají slevy, jaké výhody. Ve většině vyspělých zemí s funkční veřejnou dopravou mají cestující s omezenou schopností pohybu a orientace možnost cestovat za cenově zvýhodněné jízdné. V některých zemích mohou zdravotně postižení využívat i přepravu taxíkem za ekvivalent běžné ceny ve veřejné dopravě, někde cestuje zdarma i doprovod postižené osoby.

Maďarsko:

V Maďarsku existuje vyhláška 287/1997, podle které nevidomí a osoby trpící těžkou nedostatečností zraku mohou cestovat zdarma v prostředcích městské dopravy, včetně dopravy příměstské železniční. Mají 90% slevu na železnici a na meziměstských autobusových linkách a padesátiprocentní na lodích spolu s průvodcem. Průvodce však v městské dopravě nemá žádnou slevu. Slepečtí psi jsou přepravováni zdarma.

Hluší a osoby trpící silnou nedostatečností sluchu mají 67,5procentní slevu na měsíční předplatné v městské dopravě a 50% slevu na železnici, autobusových meziměstských linkách a také na vodních cestách. Všechny zdravotně postižené děti mladší 18 let mají 67,5% slevu z titulu měsíčního předplatného v městské dopravě a na 90 % sezónního tarifu HEV (příměstská doprava kolem Budapešti). Slevy poskytované zdravotně postiženým dětem navštěvujícím školu jsou stejné jako pro zdravé děti (67,5 % na železnici a meziměstských autobusových linkách, 50 % na linkách HEV).

Váleční invalidé (a jejich průvodci), jejich manželky a děti mladší 18 let, stejně jako válečné vdovy, mohou cestovat zdarma ve všech dopravních prostředcích. Pokud jde o staré osoby, v Maďarsku osoby starší 65 let mohou používat MHD (četně HEV) zdarma, stejně jako železnici a meziměstskou autobusovou dopravu, osoby starší 70 let mohou zdarma jezdit i lodí. Důchodci do 65 let si mohou zakoupit 16 lístků na železnici, autobus a loď do roka se slevou 50 % (místo dvou lístků za poloviční tarif mohou koupit jeden se slevou 90 %) a dva lístky se slevou 90 % ve stejném roce. V MHD mají 67,5% slevu na předplatné měsíčního jízdného.

Německo:

Osoby s těžkým postižením a nevidomí disponující zvláštním průkazem se mohou ve všech veřejných dopravních prostředcích přepravovat zdarma. Ostatní zdravotně postižení si mohou zakoupit zlevněnou roční známku. Pokud nutně potřebují průvodce, potom ten cestuje zdarma na jakoukoliv vzdálenost. Přepravuje se též zdarma invalidní vozík a slepecký pes. Nevidomí a zvláště tělesně postižení jsou osvobozeni od daně z motorových vozidel. Analogická pravidla platí pro válečné invalidy. U vnitrostátních letů – pokud invalidní osoba potřebuje průvodce, je jeho přeprava zdarma. Kromě jiného jsou slevy letenek nabízeny i válečným invalidům (za určitých podmínek) pro lety vnitrostátní a pro lety do Severní Ameriky.

Nizozemí:

Neexistuje zvláštní tarif pro osoby se zdravotním postižením, ale slepečtí psi jsou přepravováni zdarma ve vlaku a v taxi, které jezdí mezi nádražím a místem určení a zpět na základě zvláštního tarifu. Obyvatelé ostatních členských zemí EU, kteří navštíví Nizozemí, mají nárok na stejné výhody, jako majitelé „Pas65“ v případě, že se mohou prokázat průkazem potvrzujícím, že jsou starší 65 let.

Doprovod pro osoby zdravotně postižené je možný v integrované hromadné dopravě u osob, které přiletěly letadlem a hodlají použít další dopravu. Zvláštní tarif mohou využívat osoby starší 65 let v dopravě městské nebo na transbordéru na vnitrostátních vodních cestách.

Norsko:

Národní rada zdravotně postižených zavedla osvědčení pro doprovod, které umožňuje postiženým osobám účastnit se různých aktivit, aniž by musely zaplatit dvojnásobný tarif. Vybavení tohoto osvědčení je v pravomoci měst. Od roku 2000 může průvodce osoby zdravotně postižené cestovat zdarma železnicí po území státu.

Padesátiprocentní slevu mohou získat osoby, které berou podporu z titulu své invalidity, dále nevidomí a osoby starší 67 let. Vyhláška je aplikována na všechny druhy veřejné dopravy a na většinu leteckých linek. Osoba nevidomá nebo neslyšící může být doprovázena průvodcem zdarma, kromě letadla. Program předpokládá slevu 50 % pro průvodce doprovázejícího osobu, která využívá zlevněného tarifu.

Polsko:

Zákon vztahující se k tarifům ve veřejné dopravě (1992), novelizovaný v roce 1994, zavádí redukovaný tarif na železnici a v autobuse s výjimkou městské dopravy. Podrobnosti upravuje zákon.

Portugalsko:

Železnice:

Vojenští důstojníci, kteří utrpěli zdravotní postižení, mají 75% zlevněný tarif ve vlacích. Osoby zdravotně postižené, jejichž míra postižení je 80 % a více, mohou mít svého průvodce, který je přepravován zdarma ve druhé třídě na tuzemských železnicích (kromě příměstských linek). Stejné opatření je aplikováno na důstojníky vojenských sil se stejnou mírou postižení, a to v jakékoli vozové třídě s výjimkou příměstských vlaků, pokud se prokážou příslušným průkazem.

Existuje-li vozidlo speciálně přizpůsobené pro řidiče se sníženou mobilitou, lze je přepravit stejným vlakem jako jeho zdravotně postiženého majitele a tato přeprava je zdarma.

Osoby starší 65 let a důchodci, jejichž důchod nepřesahuje minimální měsíční mzdu, mají 50% slevu pro cesty na delší vzdálenosti (v měřítku národním, regionálním a na předměstských linkách).Dopravní síť všeobecně: Osoby starší 65 let a důchodci, jejichž důchod nepřesahuje minimální měsíční mzdu, mají nárok na 50% slevu na základě předplatného v městské a příměstské dopravě (v Lisabonu a v Portu) na železnicích a silnicích. Slepečtí psi jako průvodci nevidomého jsou přepravováni zdarma.

Letecká doprava:

Osoby tělesně postižené a vojenští příslušníci mají slevu 50 % na vnitrostátní linky TAP včetně přilehlých ostrovů. Dálková linková autobusová doprava: Osoby starší 64 let mohou využívat slevy, která může dosáhnout až 50 procent z ceny jízdného v úterý, středu, čtvrtek a v sobotu. Mladí a vojáci mají slevu 20 % během celého roku, mohou-li se prokázat příslušným průkazem.

Taxi:

Přeprava vozíku vozíčkáře nebo dětských kočárků, ať už na střeše vozidla nebo v kufru, je zdarma, pokud jde o výše zmíněné osoby.

Zvláštní vozidla

Civilní osoby a vojáci se zdravotním postižením, snižujícím jejich mobilitu na více než 60 %, mají právo na osvobození od daně z vozidla, pokud slouží jejich potřebám. Toto zvýhodnění se týká i osob s postižením vyšším než 90 %, a pokud jde o špatně vidící, s postižením vyšším než 95 % bez ohledu na věk. Těmto osobám je totiž umožněno, aby jejich vůz řídil někdo jiný za předpokladu, že budou pasažérem auta a vzdálenost přepravy nepřekročí 30 km od místa bydliště.

Rakousko:

Rakouské federální železnice (OBB) a městská doprava: Skupiny osob s tělesným postižením (např. nevidomí, vozíčkáři) mohou použít zvláštního tarifu, který závisí na stupni jejich postižení. Veřejná doprava, lodní doprava, taxi a letadla, dálniční poplatky: Až do současnosti neexistuje žádná tarifní úprava pro osoby s tělesným postižením.

Španělsko:

Železnice

Ve všech železničních nádražích je možno zakoupit zvláštní kartu „or“, umožňující jezdit všechny dny v roce jakýmkoliv vlakem s významnou slevou. Platí pro všechny osoby invalidní, osoby starší 60 let i pro cizince žijící ve Španělsku, pokud spadají do předchozích dvou kategorií. Redukce tarifu závisí na typu použitého vlaku: předměstské vlaky 40 %, regionální vlaky 40 %, dálkové vlaky ve špičce 25 %, mimo 35 %, vysokorychlostní vlaky 25 %. Průvodci nevidomých mohou cestovat zdarma, ale musí být pojištěni proti nehodám.

Městské autobusy

Osoby starší 65 let mohou využít snížené ceny podle toho, o jaké město se jedná. V určitých případech mohou cestovat zdarma.

Taxi:

Některé společnosti a některá města financují určité procento ceny za taxi osobám s tělesným postižením, pro které je velmi obtížné nebo nemožné používat veřejnou dopravu. Tato sleva se nazývá „bono-taxi“.

Spojené státy americké:

Směrnice přijatá ministerstvem dopravy omezuje tarify, které mohou aplikovat místní autority na dvojnásobek srovnatelného jízdného v běžné dopravě.

V letecké dopravě letecké společnosti umožňují cestování zdarma průvodci tělesně postiženého, pokud společnost tento doprovod vyžaduje z bezpečnostních důvodů – a to i v rozporu s míněním invalidní osoby.

Rumunsko:

Osoby se sníženou pohyblivostí (prvního stupně, to jsou ti, kdož mají vážné postižení) využívají jízdy zdarma v městské dopravě, v meziměstské v rozsahu 12 jízd tam a zpět ročně, ve druhé vozové třídě na železnici, v autobuse nebo na lodi (říční i námořní), pokud jde o státní dopravní společnosti. Osoby se sníženou pohyblivostí s druhým stupněm postižení mohou jezdit městskou dopravou zdarma a mají šest zpátečních jízdenek pro meziměstskou dopravu. Nevidomí a jejich průvodci mají další četné výhody. Osoby s tělesným postižením mají přednost při zakoupení motorového vozidla přizpůsobeného pro jejich použití. Podobně při koupi motocyklu přizpůsobeného jejich potřebám.

Řecko:

Určité kategorie zdravotně postižených osob (například paraplegici a teleplegici), jejichž míra postižení je stoprocentní, nebo nevidomí a lidé s poškozenou hybností mají možnost zdarma využívat speciální jednoválcová motorová vozidla do kubatury 2000 cm3. Ostatní zdravotně postižené osoby, jejichž míra invalidity je vyšší než 68 %, jsou osvobozeny od placení ročních poplatků za motorová vozidla. Všechny osoby se zdravotním poškozením vyšším než 80 % mohou používat městskou dopravu zdarma. Paraplegici a nevidomí mají 50% slevu ve vnitrostátní dopravě a na železnici. Váleční invalidé, nevidomí a jejich průvodci mají padesátiprocentní slevu na lodích. Stejná sleva je poskytována při přepravě jejich vozidla.

Padesátiprocentní sleva je poskytována nevidomým a jejich průvodcům v letadle.

Švédsko:

V jednotlivých provinciích existují různé tarify dopravních služeb městských a regionálních. Ve veřejné dopravě bývají stejné, ať už je stupeň zdravotního postižení jakýkoliv. Některá města nabízejí tělesně postiženým specializovanou přepravu a jízdu zdarma ve veřejných dopravních prostředcích, ale je to stát, kdo určuje jejich rozpětí.

V zásadě platí, že tarify veřejných dopravních služeb na dlouhé vzdálenosti nejsou dotovány a z toho důvodu nejsou ani poskytovány zdravotně postiženým osobám.

Velká Británie:

Zákon o drahách z roku 1985 habilituje místní orgány státní správy k tvorbě tarifů ve prospěch některých skupin zdravotně postižených. V praxi místní orgány státní správy postupují různě. Některé, jako je tomu třeba v Londýně, kde platí zákon z roku 1984 o regionální londýnské dopravě, cestují zdravotně postižené osoby zdarma, zatímco v ostatních regionech pouze za snížené jízdné. Redukované tarify existují i na železnici. Nařizuje to zákon z roku 1993.

Ing. Alena Houserová
Centrum dopravního výzkumu
Zdroj: http://www.bezbarier.cz/clanky/jakseces.html
Poznámka redakce: Původním zdrojem pro zpracování článku byl materiál CEMTR/CS/TPH(2000)REV1.
Některé údaje (včetně cen) se mohly změnit vzhledem k tomu, že materiál byl vypracován v roce 2000.