Cestování zrakově postižených 3: Cestujeme s vodicím psem

Tento článek je určen především majitelům vodicích psů, ale užitečné informace zde najdou i ti, kdo dávají přednost bílé holi. Někdy se mi zdá, že mezi majiteli a nemajiteli vodicích psů panuje jisté napětí, ba dokonce nevraživost. Předem podotýkám, že patřím ke skupině majitelů vodicích psů, nicméně se pokusím zaujmout v ožehavých otázkách neutrální stanovisko.

Hned na začátku je třeba zdůraznit, že za chování vodicího psa odpovídá vždy jeho zrakově postižený majitel – tedy nikoliv vidící doprovod či kdokoliv jiný. Proto je třeba dobře zvládat svého psa, mít ho pod kontrolou, a pokud není možné psa v některých situacích řádně usměrnit, je lepší jej nechat doma. Pokud pes způsobí škodu, opět je na jeho majiteli, aby ji uhradil či našel jiný způsob, jak se s poškozenou osobou vyrovnat.

Než se tedy se svým vodicím psem vydáme na cestu, rozmyslíme si, zda je vhodné jej s sebou vůbec brát. Existují místa, kam se prostě nehodí chodit se psy, navíc ani pro psa nemusí být všechny pro nás zábavné aktivity příjemné. Věřím, že rockový koncert nepotěší žádného psa, proto je lepší vzít s sebou přátele. Já např. zásadně nechodím se svým pažravým retrívrem na dětská hřiště – kromě vlastních dětí bych totiž ještě musela stále monitorovat, zda pes neokrádá jiné děti o loupáčky a koláčky.

Každý zrakově postižený – tedy i ten, který používá vodicího psa – by měl dobře zvládat prostorovou orientaci, tedy i chůzi s bílou holí. Nevidomý by tedy neměl spoléhat pouze na vodicího psa.

Pokud se rozhodneme cestovat se psem, měli bychom také myslet na jeho pohodlí a bezpečnost. Vždy sebou bereme postroj. I kdyby pes nepracoval, bude na první pohled zřejmé, že se jedná o psa pomáhajícího. Pro volný pohyb psa v přírodě bez postroje je vhodné pořídit obojek v reflexních barvách s nápisem VODICÍ PES. Slabozrací majitelé jistě ocení při večerním venčení svíticí obojky. Na obojku by měl pes mít zavěšenou známku s označením vodicí pes, příp. s kontaktním telefonem na majitele a rolničku. Důvěryhodně také působí plastové známky, kterými je označen pes řádně očkovaný proti vzteklině.

Na cestách ráda používám dlouhé vodítko s karabinami na obou koncích s možností nastavení délky, které je užitečné zejm. v situacích, kdy je třeba psa někde uvázat.

Nikdy nezapomínejme na náhubek. Ačkoliv řada majitelů vodicích psů náhubky nepoužívá, osobně se domnívám, že v některých situacích je vhodné jej psovi nasadit. Navíc s náhubkem zabráníme žravým psům v konzumaci všeho, co jim přijde pod čumák. Používám látkový náhubek, který nezabírá příliš mnoho místa, když jej pes nepotřebuje, připnu mu ho na postroj.

Při cestování se psem nosím stále při sobě očkovací průkaz, v němž je zaznamenáno, že pes je řádně očkován a odčerven, dále číslo identifikačního čipu nebo tetování. V očkovacím průkazu by měla být také fotografie psa, což je důležité zejména při cestách do zahraničí, kdy očkovací průkaz slouží zároveň jako cestovní doklad psa.

Kromě očkovacího průkazu se občas může hodit průkaz služební, jimž se prokazujeme v situacích, kdy žádáme o možnost vstupu se psem na místa, kam je psům obvykle vstup zakázán

.

Chystáme-li se na vícedenní pobyt, nezapomeneme psovi vzít pelíšek, ideálně takový, aby dobře izoloval a pes, zhýčkaný teplem domova, se nám nenachladil. Použít lze buď nejrůznější cestovní pelechy, které lze zakoupit v prodejnách s chovatelskými potřebami, Obvykle je možné je sbalit do malého balíčku. Stejně dobře nám ale může posloužit kousek starší karimatky a menší deka.

Pokud pojedeme autem a máme-li dostatek prostoru, můžeme pořídit psovi na cesty přepravku, do které jej můžeme umístit jak během jízdy autem, tak v případě potřeby na místě pobytu.

Při balení psího zavazadla nesmíme samozřejmě zapomenout ani na dostatek krmiva a pamlsků. Vzhledem k tomu, že můj pes sežere skutečně vše, nač přijde, včetně klacků a dalších ne příliš zdravých věcí, vozím s sebou kosti lisované z buvolí kůže. Když je pes volně puštěný, zabaví se jimi a snáze tak odolá různým nevhodným gastronomickým pokušením.

Praktickou pomůckou na cestách jsou rovněž silikonové skládací misky, které jsou ve složeném stavu velké asi jako malý talířek, nebo láhve na vodu s napáječkou – plastový okap připevněný k lahvi, z něhož se pes může pohodlně napít.

Pokud se po výletě v lese chystám se psem „mezi lidi“ (např. zpáteční cesta vlakem, oběd v restauraci), vozím sebou také desinfekční ústní sprej, který odstraňuje zápach, pokud pes sežral „pokrm“ nevalné vůně.

Pokud se se psem ubytovávám v penzionu či hotelu, vozím „sadu na čištění koberců“;, která obsahuje menší láhev s gelovým pracím prostředkem, malý kartáček a molitanovou houbičku. Pokud dojde k nějaké nehodě, mohu tak snadno vyprat znečištěný koberec či jiné místo. Někdy se také hodí kuchyňské papírové utěrky v roli.

Cestujeme-li se psem veřejnou dopravou (MHD, vlak, autobus), máme nárok na přepravu vodicího psa zdarma. V takovém případě už však není možné přepravovat zdarma průvodce-osobu.

Spornou otázkou je cestování dopravními prostředky bez náhubku. Někteří dopravci výslovně uvádějí, že vodicí a asistenční pes může být přepravován bez náhubku, většinou však tato otázka není řešena vůbec. V takovém případě nelze cestování bez náhubku nárokovat, tudíž řidič má právo vyžadovat, aby měl pes náhubek. Já obvykle náhubek používám hned z několika důvodů. Nikdy nevím, kdy někdo v tlačenici na psa šlápne, pes se lekne a někoho kousne (i když tuto situaci nepředpokládám), pak bych nesla odpovědnost já.

Někdy může dojít při cestování ke střetu zájmů. Do vlakových vozů pro rodiče s dětmi je zakázáno vstupovat se psy. V případě, že cestujeme tedy s dětmi i psem, je třeba se domluvit přímo s průvodčím. Obvykle se v této situaci setkávám spíše se vstřícností.

Při cestování leteckou dopravou je vhodné předem ověřit, zda pes bude moci být přítomen na palubě s nevidomým pasažérem. Obvykle letecké společnosti deklarují, že vodicí a asistenční psi mohou být takto přepravování, nicméně vždy je lepší se předem informovat o aktuální situaci.

V mezinárodní vlakové dopravě je v předpisu TR 16 stanoveno, že vodicí pes je přepravován zdarma a nemusí mít náhubek. Při cestování městskou hromadnou dopravou v zahraničí nelze nárokovat slevu na základě průkazu ZTP/P či služebního průkazu, neboť se nejedná o mezinárodně uznávané doklady. V praxi se stává, že řidič poskytne nevidomému slevu.

Při cestách automobilem neplatí pro vodicí ani asistenční psy žádná speciální pravidla. Pes má být přepravován tak, aby neohrožoval spolucestující a zároveň aby bylo zajištěno jeho bezpečí. Vhodným řešením je tedy umístit psa buď do cestovní přepravky, nebo na sedadle s použitím bezpečnostního pásu pro psy.

Vybíráme-li vhodné ubytování pro pobyt se psem, je třeba zjistit, zda je v okolí místo, kam bude možné chodit psa venčit, příp. kde bude možné jej nechat volně proběhnout, aniž by někoho obtěžoval.

Vždy je vhodné se na přítomnosti psa předem domluvit, abychom pak nebyli nemile překvapeni. Celá řada ubytovacích zařízení již však v současné době nabízí možnost pobytu s domácími mazlíčky, přítomnost vodicího psa by tedy neměla být problémem. Na tomto místě je opět třeba zdůraznit, že za případné škody způsobené psem zodpovídá vždy jeho majitel. Osobně dávám přednost skromnějšímu ubytování ideálně s omyvatelnou podlahovou krytinou namísto koberců.

Na závěr připomínám ještě několik postřehů. Ačkoliv vodicí psi obvykle mohou navštěvovat se svými zrakově postiženými majiteli nejrůznější kulturní akce – výstavy, koncerty, divadelní představení – domnívám se, že ne vždy je vhodné a nutné psy s sebou brát. Když pominu fakt, že není nijak esteticky působivé mít černé večerní šaty plné světlých psích chlupů, tak je třeba si uvědomit, že psi mají mnohem citlivější sluch než lidé a některé zvuky (vysoké tóny dechových nástrojů, potlesk) jim mohou být velmi nepříjemné. Někteří psi navíc mohou během hudební produkce či při potlesku výt nebo se chovat jiným nevhodným způsobem. Pokud psa přeci jen s sebou vezmeme, nezapomeňme mu na začátku představení sundat z obojku rolničku.

Chystáme-li se na návštěvu, je slušností se zeptat, zda je možné přijít se psem. Někdo např. může mít alergii na psí chlupy a někomu prostě jen vadí nepořádek, který psi mohou způsobit. Pakliže si dotyčný přítomnost psa ve svém bytě nepřeje, měli bychom toto přání plně respektovat a na dotyčného se nezlobit.

Používejme tedy své psí kompenzační pomůcky s respektem k nim samotným a s ohledem na jejich potřeby i s respektem k okolí. Ona nám občas neuškodí trocha prostorové orientace s bílou holí namísto pohodlného cestování se psem. A navíc, i pes si někdy od nás rád odpočine a trochu si zalenoší

.

Katka Kavalírová, 2016