Cestování zrakově postižených 2: Jedeme na dovolenou

Dnes se vydáme za hranice České republiky do zemí sousedních i vzdálených, ba dokonce i do zemí exotických. Blíží se čas prázdnin a mnoho z nás si klade otázku, kam se letos vypravit na dovolenou. Někdo dává přednost tuzemsku, jiný si chce dopřát nějaký ten nevšední zážitek. V prvé řadě je dobré si ujasnit, s kým chceme dovolenou strávit – sami, s partnerem či partnerkou, s celou rodinou, s partou kamarádů... Pokud ovšem vyrazíme na dovolenou s někým dalším, plánovat budeme nejspíše společně a výsledkem bude kompromis. Čím více lidí pojede na společnou dovolenou, tím víc budou muset jednotlivci slevovat ze svých požadavků a představ tak, aby výsledek byl přijatelný pro všechny zúčastněné.

Pro cestování do exotických zemí je dobré mít s sebou prověřeného „parťáka“, o kterém víme, že umí zachovat klid v krizových situacích, je flexibilní a zvládá občasnou nepohodu. Jakožto nevidomí cestovatelé jsme na pomoc vidícího parťáka odkázáni v mnohém – návštěvou toalet počínaje (a věřte mi, že takové indické veřejné záchodky není radno navštěvovat bez předchozího ohledání vidícím průvodcem), pomoc při placení jinou měnou (na kterou obvykle nemáme k dispozici šablonku), vyhledání dopravního spojení a nákupem jízdenky pro městskou hromadnou dopravu v automatu konče. Věci, které jsme doma schopni řešit zcela samostatně, se v zahraničí mohou stát pěkně tvrdým oříškem.

Už víme, s kým pojedeme, je na čase se začít domlouvat, kam se vydáme a co tam budeme dělat. Vybrat si můžeme z široké nabídky cestovních kanceláří, které nabízejí svým klientům nejrůznější druhy zájezdů – od poznávacích cest po významných památkách až po relaxační pobyty u moře či sportovní dovolené.

Informace o nabídkách jednotlivých kanceláří opět můžeme nalézt na internetu. Zde jich je však obrovské množství a není lehké se v této záplavě zorientovat, proto je užitečné ptát se známých a přátel na jejich zkušenosti. Stejně dobře nám mohou také posloužit internetové diskuse, kde lidé obvykle nešetří kritikou, takže se při nejmenším dozvíme, komu je dobré se vyhnout. Je možné samozřejmě zajít do cestovní kanceláře osobně, pracovníci nám jistě rádi pomohou s výběrem vhodného zájezdu nebo nás alespoň vybaví tištěným katalogem plným lákavých obrázků, který si však obvykle můžeme přečíst pouze s pomocí vidícího „předčitatele“. A koneckonců to, jakým způsobem pracovníci cestovní kanceláře přistupují k nám, nevidomým cestovatelům, také do jisté míry vypovídá o úrovni poskytovaných služeb.

Zkušenější cestovatelé se mohou vydat na cestu „na vlastní pěst“. Při tomto způsobu cestování obzvláště platí, že čím exotičtější destinaci si vybereme, tím důkladnější příprava bude zapotřebí. Máme tedy stanoveny „základní parametry“ pro naši dovolenou a můžeme se pustit do praktických příprav. Nadále se budeme zabývat především cestováním „na vlastní pěst“, neboť využijeme-li nabídku některé z cestovních kanceláří a zakoupíme-li si zájezd, většinu zařizování za nás vyřeší ona.

Nyní bude třeba zajistit si dopravu do námi vybrané destinace. V úvahu připadají obvykle dálkové autobusy, vlaková nebo letecká doprava. V případě letecké či autobusové dopravy nemají zrakově postižení nárok na slevu jakožto držitelé průkazu OZP a to ani pro sebe, ani pro svého průvodce. Přesto však není od věci se při nákupu jízdenky či letenky o možnosti slevy informovat. Většinou vše záleží na dobré vůli jednotlivých dopravců.

Jinak je tomu ovšem při cestování vlakem. V rámci železniční přepravy je ve vybraných evropských zemích průvodce nevidomého přepravován zdarma. Toto ustanovení je zakotveno v předpisu TR 16 Zvláštní přepravní podmínky v mezinárodní přepravě pro jízdní doklady bez integrované rezervace (kapitola 17.2). Pokud chceme tuto slevu uplatnit, je vhodnější nakupovat jízdenky přímo v kanceláři Českých drah, neboť pracovníci na pokladně nebývají vždy o této možnosti dostatečně informováni.

Co se týče cestování městskou hromadnou dopravou v zahraničí, zde nelze nárokovat slevu ani pro nevidomého, ani pro jeho průvodce. Někdy jsem se však setkala v zahraničí (Londýn, Vídeň, Reykjavík) s tím, že mě řidiči autobusu či pracovníci metra ochotně vpouštěli bez jízdenky pouze „na bílou hůl“, a dokonce mi její nákup rozmlouvali. Otázkou ovšem zůstává, jak by bílá hůl obstála při střetu s revizorem, a zda by byl uznán český průkaz osob se zdravotním postižením.

Pokud chcete mít jistotu, že v daný den dorazíte na vámi určené místo, je třeba se začít zabývat nákupem jízdenek s dostatečným předstihem. Pokud nemáte pevně stanovený den odjezdu, můžete bedlivě sledovat různé slevy last minute a získat tak letenky za výhodnou cenu.

Co se ubytování a stravování týče, záleží především na osobním vkusu. Možností je obvykle celá řada – od stanových kempů, přes hostely, domácí rodinné penziony až po špičkové hotely. Osobně dávám přednost spíše skromnějšímu ubytování v rodinných penzionech, kde mnohdy dokáží (a chtějí) vyjít vstříc potřebám zdravotně postižených turistů. Opět je vhodné se v případě, že cestujeme s vodicím psem, na jeho přítomnosti předem domluvit. Informace o ubytování nalezneme na internetu. Avšak není nad doporučení známých a přátel, máme tak větší šanci, že nebudeme zklamáni.

Také v otázce stravování máme na výběr z několika možností. Můžeme si jídlo připravovat sami, ať už z dovezených nebo na místě koupených surovin. V takovém případě je vhodné si zjistit alespoň přibližné ceny základních potravin a podle toho si vzít dostatek finančních prostředků.

Lákavější variantou je pro mnohé cestovatele ochutnávání místní kuchyně. Opět však není od věci zjistit si předem, co se v daném kraji jí a v jaké podobě, protože jak známo: jiný kraj, jiný mrav. Tuzemskými zdravotnickými pracovníky obvykle není doporučováno stravovat se v exotických zemích u stánků s rychlým občerstvením přímo na ulici. Ale upřímně řečeno, není nad originál pomerančovou šťávu, kterou vám indický stánkař přímo před vámi připraví ručním lisem na ovoce. Ovšem na kbelík se špinavou vodou, z něhož vezme sklenici, do které vám nápoj nalije, je lepší nevidět.

Při cestě do exotických destinací, nebo pokud plánujete delší pobyt v přírodě, je třeba si zjistit informace o zdrojích pitné vody. V některých oblastech není vhodné pít vodu z kohoutku, ani když je vydávána za vodu pitnou. Řešením může být buď nákup vody balené, nebo úprava vody převařením či pomocí desinfekčních tablet. V horských lokalitách lze mnohdy využívat i přírodní zdroje, v některých případech je však nutné vodu filtrovat pomocí ručních filtrů

.

Při přípravě dovolené v zahraničí si včas (tedy alespoň měsíc předem) zkontrolujeme platnost cestovních dokladů. Pozor na dětské občanské průkazy, které lze v zemích EU použít jako cestovní doklad. Jejich platnost bývá několik let, nicméně podmínkou je, že v občance musí být aktuální fotografie dítěte. Takže pokud se na vás z občanky směje rozpustilé batole, zatímco doba pokročila a vy cestujete s malou školačkou, určitě nezapomeňte na novou občanku.

Dalším důležitým krokem je zajištění cestovního pojištění. Sjednat jej lze na pobočce konkrétní pojišťovny nebo také po internetu. Ne všechny webové aplikace a stránky jsou však kompatibilní se zvětšovači a odečítači pro nevidomé.

Ačkoliv jako členové Evropské unie máme nárok na bezplatné ošetření ve všech zemích EU na průkaz zdravotního pojištěnce, neznamená to, že nám bude péče poskytnuta zcela zdarma, jak jsme zvyklí v ČR. Průkaz pojištěnce nám zajišťuje stejná práva, jaká mají obyvatelé dané země. V řadě evropských zemí si však jejich obyvatelé hradí některé úkony či léky, které jsou u nás bezplatné. Proto bychom i my museli za tyto úkony či léčebné prostředky zaplatit.

Pokud se chystáme provozovat adrenalinové sporty nebo třeba jen vysokohorskou turistiku, je třeba sjednat ještě zvláštní připojištění. A v některých zemích není zcela od věci pojištění zavazadel (proti ztrátě či odcizení).

V případě, že plánujeme cestu do exotických zemí (Asie, Afrika, Střední Amerika), informujeme se s dostatečným předstihem v některém z center cestovní medicíny či na hygienické stanici o doporučených očkováních a dalších zdravotních opatřeních. Vzhledem k tomu, že očkování se obvykle skládá z několika dávek a že většinou jich budeme potřebovat hned několik, počítáme s dostatečným množstvím času (6 měsíců).

Do malarických oblastí je vhodné mít sebou antimalarika, která doporučují někteří lékaři užívat preventivně. Dále vám lékař v centru cestovní medicíny předepíše širokospektrální antibiotika, která je možné nasadit např. při úporných průjmech.

Ať už se chystáme kamkoliv, je nutné mít s sebou lékárničku alespoň se základním vybavením, jako je desinfekce, náplast, obvaz, pružné obinadlo, léky na snížení horečky, léky proti bolesti, něco na zažívací potíže, nůžky, pinzeta a samozřejmě léky, které pravidelně užíváme. Pokud se chystáme k moři, přibalíme také Panthenol na spálená záda.

Další důležitou otázkou při plánování dovolené jsou finance – a to nejen ve smyslu, „kolik to všechno bude stát“, ale také otázka, kolik peněz a v jaké měně si vzít sebou. Je vhodné mít alespoň dvě platební karty pro případ, kdy nám bankomat pohltí jednu z nich, máme v záloze ještě druhou. Obvykle se taková patálie stane jako by naschvál právě v neděli, kdy je banka zavřená. S náhradní kartou nám odpadne alespoň část komplikací.

Také není radno nosit u sebe příliš velký obnos peněz anebo mít všechny peníze pouze na jednom místě, v případě odcizení či ztráty bychom tak přišli o vše. Velmi užitečnou pomůckou jsou bederní kapsičky, které se nosí na zádech pod tričkem a nepovolané ruce se k nim tak snadno nedostanou, lze do nich uložit jak peníze, tak i doklady.

Zdá se, že máme zařízené vše nezbytné, takže můžeme začít balit. Není špatné psát si průběžně seznam věcí, které si chceme vzít s sebou. Navíc včas zjistíme, které věci máme a které ještě musíme dokoupit.

Je lepší začít balit s dostatečným předstihem. Může se nám totiž snadno stát, že nás překvapí množství věcí, které si chceme vzít sebou, v poměru k velikosti zavazadla – balení se tak snadno promění v poměrně náročnou logickou hru.

Kromě základních věcí jako je mobilní telefon, doklady, peníze, bílá hůl a další kompenzační pomůcky, lékárnička a další nezbytnosti, obvykle vozím jako nepostradatelnou součást cestovní výbavy vlhčené ubrousky – v některých oblastech je to jediný bezpečný hygienický prostředek. Jako vhodnou a vydatnou potravinu na cesty také mohu doporučit kvalitní sušené hovězí maso, které zasytí a zároveň dodá tělu potřebnou energii, je výborným pomocníkem zejm. při náročnějších expedicích či během sportovních aktivit.

Do malarických oblastí není od věci vozit sítě proti hmyzu – moskytiéry, pod nimiž můžeme v klidu spát, aniž by nás obtěžoval nebezpečný hmyz.

Pokud máme obavu z odcizení zavazadel např. při dlouhých cestách nočními vlaky, můžeme je opatřit bezpečnostními zamykacími kovovými sítěmi, které lze také připevnit k sedadlům či madlům přímo v kupé.

Pokud se zrovna nechystáme osamoceně meditovat v poušti, ale chceme během dovolené komunikovat se svými blízkými, které jsme nechali doma, musíme si sjednat u svého operátora roaming. Lze tak učinit opět buď přes internet či prostřednictvím telefonní linky nebo osobně na pobočce operátora. Kromě aktivace roamingu si nezapomeneme zjistit ceny služeb v zahraničí, abychom na konci měsíce nebyli nemile překvapeni.

Ještě stojí za zmínku, že v některých zemích jsou používány odlišné zásuvky než u nás, tudíž je třeba pořídit redukci pro možnost dobíjení našich elektronických zařízení. Kromě těchto důležitých informací se také můžeme zabývat věcmi podružnými, jako např. učením se základních frází v daném jazyce, obstaráváním podrobných map či plánků měst (dnes už také mnohdy k dispozici na internetu), zjišťováním a sledováním počasí v dané lokalitě nebo vymýšlením zajímavých výletů.

Informace opět většinou nalezneme jak na internetu, ať už na oficiálních stránkách jednotlivých zemí či různých organizací, nebo na cestovatelských diskusích. Informace o bezpečnostní situaci v dané zemi by měla poskytnout velvyslanectví či Ministerstvo zahraničí. Přímo na místě můžeme využívat služby lokálních informačních center a dalších podobně zaměřených organizací. A samozřejmě nesmíme zapomenout na klasické knižně vydávané turistické průvodce. Příjemným čtením před cestou i na cestě budou jistě také cestopisy různých autorů – např. ty Čapkovy rozhodně stojí za přečtení.

Závěrem už snad zbývá jen popřát šťastnou cestu.

Katka Kavalírová, 2016