Cestování po Holandsku na dvoukole

Těšili jsme se opět na letní prázdniny a na chvíle prožité mimo Brno. Kromě jiných společných činností jsme se spolu s Janíkem rozhodli, že se zúčastníme cykloturistického pobytu v Holandsku. Každý den byl program naplánovaný tak, aby se do něho vešlo to nejhlavnější: jízda na kolech. Ve výpravě bylo něco přes třicet členů. Každá dvojice měla pro sebe dvojkolo. Byl to zájezd nevidomých a slabozrakých s vidoucími vodiči. Přípravy nám daly zabrat. Do velikého přívěsu za autobusem se naskládala všechna dvojkola, ostatní zavazadla jsme vměstnali do autobusu. Plně naložení jsme jednoho teplého pátečního odpoledne vyjeli na dlouhou cestu do Holandska. Těšili jsme se, že uvidíme a uslyšíme hodně nového a zajímavého. Budeme dozajista bohatší o nové zážitky a dojmy z cizí země. Jeli jsme přes Rakousko a Německo na sever a druhý den, v sobotu, jsme se octli na německo?holandských hranicích. Kolem poledne jsme tam dorazili a zbýval poslední úsek cesty napříč holandskou zemí. Asi za dvě až tři hodiny jsme se měli dostat na místo, kde jsme byli ubytováni v dobře vybavených a čistých bungalovech jen 5 minut od moře. Hned, ještě odpoledne po našem příjezdu, jsme vytáhli dvojkola a jeli jsme k moři. Kola jsme zaparkovali na písčitém břehu. Ucítil jsem typickou mořskou vůni. Od moře foukal vítr, ale počasí bylo tak teplé, že nám to nedalo a celá naše výprava využila lákavé možnosti ke koupání. Moře bylo večer klidné. To nám vyhovovalo. Voda nebyla teplá jako u jižních moří, ale vždy zažívám u moře ten fantastický pocit ze slané mořské vody, která člověka krásně nadnáší. Najednou se cítím, jako kdybych do toho živlu patřil. Pro mě je to vždy nádherný blažený pocit. Nad vodou kroužili rackové a já jsem vnímal jejich křik. Zvuky moře jsou pro mě něco tak překrásného, vždycky mě fascinují. Vydržel bych je poslouchat třeba celý den. Na naší první vyjížďce na dvojkolech jsme poznali, že Holandsko je zemí bicyklů, motorek různé velikosti a skútrů. Jezdit na nich je zde bezpečné. Všude, kde jsme se na kolech pohybovali, jsme si to ověřili. Jezdili jsme pouze po cyklostezkách. Jen v nejnutnějších případech jsme křižovali komunikace s velkou spoustou automobilů. Počasí našim častým výletům přálo. Vyskytly se však problémy s technikou jízdy, což mělo za následek občasné malé nehody. Naštěstí to nebylo nic vážného a odnesla to jenom kola, která celé výpravě spravoval velice zdatný a schopný mechanik. Ten po večerech i dlouho do noci dokud bylo jen trochu světlo, opravoval kola, která utrpěla nějakou nehodu v průběhu dne.

V Holandsku nás překvapily nečekaně krásné večery. Bývalo dlouho světlo. Mnoho účastníků našeho zájezdu toho využilo k večernímu pozorování západu slunce. Pro ty, kdo vidí, je tento přírodní úkaz nádherný a stojí za to ho sledovat. Někteří ho zaznamenávali na kameru. Protože jsem měl v mládí zbytky zraku, dovedu si západ slunce vybavit ve svých představách. Jeden účastník zájezdu si později povzdechl: „Škoda, že nevidím na pěkné a zajímavé věci a zvláštnosti této neobyčejně poutavé země.“ Přitakal jsem mu. Nemohl jsem se zdržet poznámky, že mně více vadí, že se nemohu podívat na holandská děvčata a pokochat se pohledem na ně.

Při zájezdech zrakově postižených se ve větší či menší míře holduje alkoholu. Tento způsob zábavy a trávení času mně nevyhovuje. Dříve se mnoho zrakově postižených mohlo domnívat, že se tak vyrovná zdravé populaci. Mně to u nevidomých lidí vadí, a proto se může zdát, že se vyhýbám lidem se stejným tělesným postižením. Na mě samotného má alkohol velice nedobré a nepříznivé účinky. Už při požití malého množství cítím, že mi otupuje sluch a nemám dobrou rozlišovací schopnost při vnímání okolních zvuků. Velice si svého sluchu cením. Myslím, že v mém případě stojí za to, tento zvlášť důležitý smysl zbytečně neničit a nepoškozovat konzumací alkoholu. Nikomu to nezakazuji, ale nejsem rád ve společnosti lidí, která alkohol konzumuje přes míru.

Atmosféru Holandska jsme poznali díky exkurzím například v Goudě ve výrobně sýrů, na tržišti, kde probíhaly jejich dražby. Poslechl jsem si veliký flašinet s překvapivě typickým pouťovým zvukem. Nemohli jsme vynechat ani výrobnu holandských dřeváků. Jednoho dne jsme navštívili Madurodam a zajeli jsme také do hlavního města Amsterodamu. Zde jsme byli na velice zajímavé exkurzi ve výrobně diamantů, kde jsem koupil suvenýr - náramkové hodinky s malým diamantem. Věnoval jsem je po návratu domů své manželce.

Při vyjížďce na kolech jsme se zastavili u jednoho větrného mlýnu, byl to pořádný kolos. Správce nám odborně popsal jeho konstrukci, mlýn ochotně zastavil a my jsme si směli dostupné části ohmatat. Pobyt v Holandsku jsme ukončili typickým chladným a sychravým počasím. Poslední den jsme kvůli chladu a dešti zrušili jízdu na kolech. Nikoho nelákalo sednout na sedlo a šlapat.

Anton Mészáros
Ukázka z knihy „Vzpomínky psané ve tmě“
Vydalo nakladatelství Bolit B Press Brno, 2002
Distribuci zajišťuje autor
Objednávky přijímá na adrese: meszaros@clavis.cz